„Pokud se někdo dopustí už jen sexuálně motivované trestné činnosti na dítěti, nezáleží, zda je následek malý, nebo obrovský. Tato činnost prostě není v pořádku,“ kritizuje nízký trest Ježková.
Soudci se ovšem podmíněným trestům nevyhýbají ani v jiných případech znásilnění. Organizace získala z krajských soudů vzorek 55 pravomocných rozsudků. Podmínka padla v téměř 40 procentech z nich, trest odnětí svobody v 50 procentech. Desetina se dočkala zproštění pro nedostatek důkazů a u jednoho soud upustil od trestu pro nízký věk pachatele.
Podle prezidentky Soudcovské unie Daniely Zemanové poměr 50 ku 50, tedy jeden na svobodu – jeden za mříže, způsobuje častá důkazní nouze. „Chybí svědci, je to výpověď proti výpovědi,“ říká Zemanová. Případy týkající se dětí jsou podle ní pro soudce nejtěžší, protože „nezletilí si nemusejí uvědomovat, co se jim přesně stalo“.
Stále častěji se stává, že příbuzenský vztah k oběti nebrání sexuálním násilníkům v jejich konání. Znásilnění se dopouštějí vlastní prarodiče i rodiče. „Po otci oběti je dědeček druhým nejčastějším pachatelem trestného činu znásilnění,“ sdělila Ježková. Soudy se ale zabývají i případy, ve kterých figurují vlastní sourozenci.
Rozsudek si vloni vyslechlo 280 pachatelů znásilnění, soudy ale řešily 650 případů. Nahlášeno je však pouze okolo osmi procent událostí.
