Nový seriál LN: Okupace byla velmi zlá doba. Ale nakonec jsme utekli hrobníkovi z lopaty

První díl o pomnichovské době „druhé republiky“, jež nacistické okupaci předcházela, začíná právě dnes. Je dobré si k tomu připomenout i zdánlivé maličkosti té doby, které přitom „velkou historii“ výstižně dokreslují, říká historik Jindřich Marek.

LN: Co bychom si z temného období protektorátu měli odnést?
Že jsme doslova utekli hrobníkovi z lopaty. Totalitní režimy, jakým byl ten Gottwaldův nebo Husákův, nebyly nic příjemného, ale tento protektorátní, jemuž vtipálkové tehdy říkali “protentokrát”, byl velmi zlý. Záměrem germanizace nebylo pouze poněmčit Čechy. Reinhard Heydrich měl prokazatelný plán totální likvidace českého národa.

LN: V seriálu o protektorátu, který dnes začíná, zabíháte i do zdánlivě okrajových marginálií…
Záměrně. Vždy mě zajímalo to, čemu říkám „malá historie“ – průnik života obyčejného člověka velkými dějinami. To, co se nedostane do čítanek, ale utkví v paměti. I to stojí za zmínku, protože to často výstižně dokresluje „velkou historii“. Proto mám tak rád knihu „Hoří už Paříž?“ o povstání v Paříži v srpnu 1944, kde se to těmi průniky jen hemží. Každý z nás má své průniky.

LN: V některých dílech seriálu o vzniku protektorátu zmiňujete i dobové filmy...
Hlavně proto, že je každý zná z televize a je dobré si připomenout, v jaké době na ně chodili lidé do kina. Tak roztomilý film jako Kristián s Oldřichem Novým měl třeba premiéru v den, kdy vypukla světová válka, a je dobré vědět, že Oldřich Nový nakonec skončil v nacistickém lágru, protože se odmítl rozvést se svou židovskou manželkou. Ty filmy nás baví dodnes, ale někdo by mohl propadnout hloupé myšlence, že za protektorátu to zas tak špatně nebylo. Proto je dobré si i připomenout, že se v jedné části Prahy třeba promítal zábavný film a na druhém konci se popravovalo.

LN: Existuje ještě něco z období protektorátu, na co historici hledají odpověď?
Především na to, co se neukrývá v našich archivech. Běžný badatel má po listopadu 1989 řadu z nich k dispozici, a může si tak ověřovat detaily, případně korigovat, co napsali jeho předchůdci. Stále je po čem bádat. Na to, kde je větší bílé místo, by musel odpovědět archiv německý, ruský nebo britský. Základní konstrukce příběhu je dost jasná a přehledná. Lze ale objevit zajímavé osudy o jednotlivých lidech, detaily politického a diplomatického zákulisí nebo odhalit některé dílčí nepřesnosti.