Její román Příspěvek k dějinám radosti německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung zařadil mezi sedm nejlepších světových románů letošního jara, knihy jí vycházejí celkem ve dvaadvaceti jazycích. V zahraničí je Radka Denemarková mnohem větší literární hvězdou než tady, ve své vlasti. Přesto se Česko nechystá opouštět: je ráda u toho, když se odehrávají věci, jež ji znepokojují a jimž se snaží přijít na kloub.
Magnesia Litera patří Radce Denemarkové. Knihou roku je její román Hodiny z olova |
U zrodu jejího posledního románu Hodiny z olova byla doba strávená v totalitní Číně. O hodinách z olova, tedy chvílích, jež nám utkví v paměti, pokud je přežijeme, jsou však všechny její knihy. Tahle nesmlouvavá padesátnice se zkoumavýma očima a otevřeným srdcem svým psaním ukazuje lidskou zkušenost v hraničních momentech. Ať už jde o hranice, které si stavíme v hlavě, či ve skutečném světě.
Ve vaší poslední knize většina postav do Číny odjede něco hledat. Co jste tam hledala vy?
Nic jsem nehledala, Čína si našla mě a já jsem našla nás v Číně. Byla jsem pozvaná na festival s anglickým vydáním Peněz od Hitlera. Znala jsem a milovala jenom Zpěvy staré Číny, kaligrafii, filozofii... zidealizovanou podobu. A realita mě šokovala. Všechno má obří rozměry, lidé budují světlé zítřky, ta země je krásná. A zároveň je ve vzduchu cosi nebezpečného. Ale všichni Evropané byli nadšení. Jenom nadšení, zaslepení vzkvétající ekonomikou. A to nadšení si bylo tak podobné. Nedalo se s nimi o stinných stránkách mluvit.
Pamatujete si moment, kdy vám došlo, co je to nedobré?
Šli jsme po ulici kolem několikaproudé silnice, kde se stala autonehoda. Nikdo z Číňanů se nezastavil. Jen turisté z Evropy přiběhli na pomoc. Řidič tu paní srazil a pak ji ještě přejel. Můj tlumočník chtěl jít dál, pak mi poklidně vysvětlil, že je to nějaká chudá venkovanka, pořád se tu motají. Pokud by přežila, musí řidič platit odškodné. Ale pokud zemře, tak se to neřeší. Byla to její vina. Ta neúcta k lidskému životu! Modlou jsou jenom peníze. A kde mluví peníze, pravda mlčí. To je temná stránka kolektivního myšlení, hospodářského zázraku v policejním státě s totalitní vládou jedné strany, který kupuje svět, protože chce zbytek světa kolonizovat, jak se jim to daří v Africe, Latinské Americe...
V románu zachycuji i podoby brutality, kterou za brutalitu nepovažují. A Evropané během vteřiny zapomenou na pojmy, které jsou tak cenné pro důstojný život, jako je demokracie, lidská práva. I cenzura vadí málokomu, prostě kšefty a hotovo. A nejde jen o lidi přímo v Číně, ale i ty, co jsou na ni navázaní. Tamní systém kontroluje každého. Když jsem psala esejistické texty pro tamní disidentský sborník DanDu, tak jsme nenašli žádného čínského bohemistu, který by neudával. Takže jsem je psala německy a přeložila je germanistka.
Nejen Evropané chtějí v Číně hlavně vydělat miliony a prodají duši. Jak jinak by mohli ignorovat zvěrstva, pracovní tábory, popravy a mizení lidí beze stop, například jen proto, že prodávají zakázané knihy.
LN: Pustí vás po Hodinách z olova do Číny?
Ne. Ale každá společnost je neuchopitelný živočich a vývoj nás může překvapit. Snad se podaří, že kniha vyjde na Tchaj-wanu, a to je podstatné: aby vyšla v čínštině. Je důležité, aby čínští disidenti neměli pocit, že na ně svět zapomněl. Vzpomeňte si, jak důležité bylo za komunismu vědět, že o nás mluví Heinrich Böll nebo Günter Grass. Většina hlavních postav v Hodinách z olova nemá jméno, jen titul: Spisovatelka,
LN: Programátor. Proč?
Chtěla jsem, aby tento fiktivní příběh měl mytický rozměr, na půdorysu antického dramatu. Nikdy nepíšu aktuality, v tom je síla románu, že dokáže zachytit i esenci doby a něco, co je ve vzduchu, rovinu společenskou i intimní. U postav, které mají lidskost, hloubku a otevřenost světu, jména jsou. To jsou Olivie a David, naděje. Lidé se ovšem definují přes to, co dělají, co vystudovali. Když jim obor nebo profesi nebo titul vezmete, je zajímavé se dívat, co zůstane. Je tam vzácné jádro? Někdy toho zůstane málo, téměř nic.
Celý rozhovor se spisovatelkou Radkou Denemarkovou o jejím novém románu, psaní obyčejným perem a životem na volné noze si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 26. dubna.
V magazínu dále najdete:
Padesát let Čtyřlístku: jaké byly začátky kultovního časopisu a jak se za posledních pět desetiletí proměnil.
Rozhovor s barmanem Alexem Kratenou, jehož někdejší londýnský bar byl vyhlášen nejlepším na světě.
