Interní data sociálních demokratů zvěstují, že pro drtivou většinu lidí, kteří jsou vůbec ochotní vzít ji do úvahy jako volitelnou, představuje ČSSD neslanou a nemastnou druhou alternativu. Ke smůle oranžových po této možnosti prakticky nikdo nesáhl – anebo možná vůbec nikdo, neboť sociální demokraté jsou čelní preferencí pro čtyři procenta Čechů. Při výsledku 3,95 procenta může být partaji slabou útěchou, že tvrdé jádro dorazilo k urnám celé.
„Na analýzy příčin je brzy, ale nedokázali jsme voliče zaujmout správným tématem. Jako vládní strana nefungujeme coby protestní volba,“ zhodnotil chaboučký zisk předseda strany a vicepremiér Jan Hamáček.
Ani Babiš, ani Antibabiš
ČSSD ke své škodě trčí na území nikoho. Společnost se vedle indiferentní většiny rozčísla do dvou segmentů. Jeden díl vnímá premiéra a předsedu hnutí ANO Andreje Babiše jako spásu a ochránce těch, které elity přehlížely. Ti jsou spokojení, že vláda funguje, ale nemají důvod oceňovat za to hlasem menšího koaličního partnera; proč nosit podkovu ke kováříčkovi, když je tu kovář.
Pražská ČSSD chce radikální proměnu strany. Kritizuje Staňka |
Druhá část voličů Babiše se stejnou vášní nenávidí a vyhledává strany, které se zřekly spojení s ANO. Ani tohle není segment, jenž by mohl svoji náladu promítnout do sociálních demokratů. A ať se strana snaží být sebelevicovější, přidat rodičům tuhle a seniorům tamhle, její příznivci zahnízdili v deklarovaně chlapácké náruči premiéra, protože ten to pro ně všechno zařídí. Výraznější skeptici vůči všemu, co se plíží za hranicemi, zase cítí vyšší míru zastání v demagogickém alarmismu SPD. ČSSD nezbyl skoro nikdo, kdo by ochranu před životními strázněmi hledal primárně u ní.
Jako pokaždé, když si ČSSD připíše do deníčku propad, se oživily debaty – i když tentokrát velmi opatrně, jestli byl dobrý nápad uzavřít s Babišem koaliční pakt. Části straníků přijde lákavá vidina opoziční rebelie, jenže pro oranžové by to nebyla tak pohodlná a přirozená poloha jako pro ODS, TOP 09 či Piráty. Jak ukazují podrobnější mapy z voleb, elektorát hnutí ANO je značně socialistický. ČSSD by v opozici mohla protestovat zhusta leda tak proti svému vlastnímu programu.
  |
Podobně už vyprchala touha partaje reagovat na volební propadáky rituálním obětováním vedení strany. Nikdo už není moc zvědavý na to, že si budou oranžoví opět řešit sebe sama a hlásat ještě levicovější „otočení kormidla“ – tak to plyne i z terénních rešerší, jimiž Lidový dům disponuje. Jedna z věcí, která někdejší sympatizanty otrávila, je, že se strana nadmíru zaobírala svými problémy, a tak jí lidé přestali věřit, že by jí mohl zbývat čas i na ty jejich.
Vláda vytrvá
Hamáček proto obratem odmítl, že reakcí na volby bude zbrklé vyklízení pozic, ať už ve vedení strany, či ve vládní koalici. „Kampaň a hlavně výsledek daly jasnou zprávu, že restart sociální demokracie musí být silnější a jasnější. To je zadání, které jsme dostali na sjezdu v březnu tohoto roku. Testem pro nové vedení budou krajské volby. A chci vás ujistit, že to je směr, kam napřeme veškeré své úsilí,“ sdělil předseda.
Že by evropské klání mělo dopadat na život Strakovy akademie, zavrhl i premiér Babiš. „Na vládu tyto volby nemají absolutně žádný vliv. O vládě rozhoduje naše sněmovna, kde je patnáct poslanců ČSSD, naši poslanci. Já tam nevidím žádnou souvislost mezi výsledkem ČSSD a účastí ve vládě,“ shrnul. Padání vlády nedává jejím aktérům smysl ani proto, že neexistují alternativy. Hnutí ANO nemá po ruce náhradní partnery, protože na obzoru se rýsuje jedině SPD a o(ne)snesitelnosti tohoto spojení už se poslanci za ANO jednou vyslovili. A vyvolávat předčasné volby by bylo z pohledu ČSSD vzhledem k tomu, jak dopadá, když dojde na hlasování, šťoucháním do kobry.
Jestli se teď hlasy ze strany na něčem shodují, pak že to chce razantní proměnu. Vrství se nápady, co strana určitě dělat nesmí – chybí ale ucelenější představa, co by dělat měla, aby trend skomírání obrátila. Nebo aspoň zastavila.
„Naše strana se musí od základu proměnit. Škodí nám nedostatek odhodlání k radikální politické akci, nečitelná a špatně prezentovaná politika, nedostatečná práce s členskou základnou, absence touhy vítězit i zcela zbytečné trafiky pro vysloužilé politiky,“ rozhorlil se šéf pražské buňky Petr Pavlík. Tahle organizace je ale přiléhavým dokladem nemohoucnosti vyjet ze zavedené brázdy; pražská ČSSD patří k nejmocnějším v partajní hierarchii, i když její volební zisky tomu vůbec neodpovídají.
