Ve své výpovědi jmenoval vlivné postavy tuzemského zdravotnictví, jako například exposlance Marka Šnajdra, o čemž LN informovaly v několika článcích.
Celý rozhovor najdete ve středečních Lidových novinách |
Ti, na něž ukázal, se brání a označují jeho slova za smyšlená. Horáčkova motivace promluvit je jasná: získat status spolupracujícího obviněného.
Nyní v rozhovoru pro LN vyjádřil obavy o svou bezpečnost. „Jednak jsem od března pod brutálním ekonomickým atakem. Některé mé firmy byly v mé nepřítomnosti vytunelovány či přepsány na bílé koně. Neštítí se ničeho, takže mám strach i o sebe a o rodinu. V této souvislosti se radím s advokáty i bezpečnostními poradci, jak zamezit dalším škodám,“ říká Horáček. Před několika dny požádal o policejní ochranu.
Co z toho, co se stalo, zpětně hodnotíte jako nejhorší a co byste už neudělal?
Tíží mě to, že jsem neměl přistoupit na hru a na systém, který ve zdravotnictví léta funguje. Chybou bylo to, že jsem, řekněme, rychle vyrostl. A to byl zlom. Když se začínaly dělat větší obchody a firmy měly více a více zaměstnanců, tak potřebovaly větší objem zakázek, a to vyžadovalo být v kontaktu s lidmi, se kterými bych asi teď už být nechtěl. Firmy, které se pohybují ve zdravotnictví a chtějí být úspěšné, občas musí dělat nějakou protislužbu, nemusí to být hned finanční plnění. Byla chyba na to od samého počátku přistupovat.
Co si máme pod slovem systém představit?
O zakázkách rozhodují ředitelé nemocnic nebo zřizovatelé. Mnohdy mají osobní zájmy nebo jsou tam zájmy vlivových skupin, které na instituce nebo zřizovatele působí. Skupiny spolu spolupracují, a aby se člověk dostal mezi ně, nutně musí s nimi být zadobře.
To znamená co?
Je to hodně o předávání kontaktů a informací. Ne vždy je to spojené s korupcí nebo pletichami, to bych určitě neřekl. Naše společnosti se zúčastnily mnoha zakázek naprosto transparentně a občas se stalo, že se někdo objevil snějakým požadavkem. Neříkám, že to bylo plošně, ale nebyla to úplně výjimka.
