Jak bude po válce? Přežije eurozóna, znárodní vlády velké firmy, vzdáme se svobody?
Jak to bude po válce?
| foto: KRESBA LELA GEISLEROVÁ
Premium
Doporučujeme
Praha -
Americký prezident Donald Trump si přál mít na Velikonoce plné kostely. Nikdo nevíme, jak to bude v chrámech vypadat, ale jedna věc je jistá: již nyní jsou přeplněné márnice. Nicméně každá epidemie jednou poleví, takže se ptejme: Jak bude vypadat svět po katastrofě?
Roman Prymula, zvolený mimořádným Národním shromážděním, svým dekretem z 15. března 2022 potvrdil pokračování zvláštního stavu. Ve strategických provozech a firmách nad tisíc zaměstnanců i nadále zůstávají Výbory lidové kontroly. Banky a finanční společnosti dobrovolně souhlasily se vstupem vládních agentů do svých řídících orgánů.
Část poslanců a senátorů bývalého parlamentu pořádá protestní hladovku na hradě Orlík, jejž jim nabídl Karel Schwarzenberg. Petici za návrat moci bývalému parlamentu podepsalo již 314 lidí.
Nově ustanovené Národní shromáždění v čele se svým předsedou Zdeňkem Svěrákem má podporu všech vrstev od dělníků přes odborné společnosti po velké korporace. Každý občan dostává spolu s rodným listem mobil firmy Huawei, který trasuje jeho pohyb a termokamerou měří pravidelně teplotu. Případnému zneužití dat brání speciální výbor v čele s Pirátem a investorem Jiřím Hlavenkou, jehož majetek se začíná přibližovat jmění zakladatele Alibaby Jacka Maa.
Hlavní debata se týká otázky, zda se Česká Bezpečná Republika přidá k Severní Hanze, která vznikla na troskách EU pod vedením Německa, Nizozemska a Dánska, anebo ke stále sílící Panonské unii pod vedením Vítězného Viktora. Lehce převažují příznivci Hanzy, ale ta trvá na tom, aby Česká národní banka přestala tisknout neustále nové bankovky. Podmínka je nesplnitelná, protože česká společnost v čele s guvernérem ČNB Davidem Klimešem vyznává stále populárnější moderní monetární teorii (MMT).
Skromnou sochu plukovníka Prymuly na pražské Letenské pláni již staví David Černý. O kult osobnosti však nejde: zatímco Stalinův pomník měl 15,5 m výšky, 12 m šířky a 22 m délky, socha Zachránce Prymuly je sice o pět metrů vyšší, ale o celých deset metrů kratší.
Nový, lepší svět
Ne, nebudeme tady dále malovat laciný dystopický scénář. Nezmění se vůbec nic, který vysvětluje, že k ničemu nedojde.
Navíc je autor těchto řádek známý tím, že se již sedm let směje všem kolegům, kteří střídavě prorokují nová třicátá léta, nástup protofašismu, příchod nového fašismu, vítězství xenofobních stran ve volbách 2014, 2016, 2017 i 2018, konec liberální demokracie a nejlépe demokracie jako takové. Nicméně budou-li někdy panovat podmínky ideální pro „přerovnání“ společenských pořádků, pak právě po této epidemii. A předchozí dystopický úryvek jen ad absurdum domýšlí dilemata a výzvy, před nimiž budeme „po katastrofě“ stát. Není jich málo. Je očividné, že nás čekají hluboké ekonomické otřesy, které mohou narušit demokracii, jak se ukázalo už ve 30. letech.
Válka
„La France est en guerre contre le coronavirus.“ Francie je ve válce proti koronaviru, vrhl do veřejné debaty explicitně válečný slovník francouzský prezident Emmanuel Macron. Byl nejrazantnější (a brzy se k němu přidali další včetně Andreje Babiše), leč nikoli první.
„Nejtemnější hodina národa,“ popsal o několik dnů dřív stav premiér Itálie Giuseppe Conte v narážce na slova Winstona Churchilla z počátku 2. světové války.
„Největší zdravotní krize celé generace,“ prohlásil v emotivním projevu britský ministerský předseda Boris Johnson. A neváhal dodat, že „mnozí ztratíme své blízké“.
Podobný slovník používají i experti: „Smutná realita je, že pro starší ročníky představuje Covid-19 perfektní mašinu na zabíjení,“ říká velmi smutně prezident Americké asociace poskytovatelů zdravotní péče Mark Parkinson.
Mašina na zabíjení. Největší krize. Nejtemnější hodina. Válka. Každá válka jednou skončí – jenže málokdy se po ní život vrací do starých kolejí. Naopak, velmi často se objeví snahy vybudovat nový, lepší svět. A čím bude válka delší a bolestnější, tím budou tyto snahy silnější. Namístě je velká obezřetnost: po té minulé válce jsme to, vedeni nejčistšími úmysly, fatálně zkazili.
Bez práce a bez léků
Přeháníme? Může být, kdo ví. Ale americký prezident Donald Trump, jeden z největších „popíračů“ hrozby SARS-CoV-2 na planetě, prohlásil, že pokud v této krizi zemře jen sto až dvě stě tisíc Američanů, bude to „very good job“, tedy velký úspěch.
Připomeňme: byla by to zhruba polovina všech amerických obětí 2. světové války a dvojnásobek až čtyřnásobek mrtvých z války vietnamské. Lze očekávat, že touha společnosti takové ztráty již nikdy nepřipustit může být velmi silná. A to mluvíme jen o přímých obětech: nezapočítáváme ty, jimž se kvůli péči o pacienty s Covid-19 nedostalo adekvátní péče, navíc šok může být i ekonomický.
Tuzemská čísla ještě nemáme, ale za 14 dnů vyskočil počet nezaměstnaných ve Spojených státech z pouhých pár set tisíc na 8,8, milionu. Od počátku března je to podle CNN nárůst o neuvěřitelných 3000 procent. A bude hůř: Heidi Shierholzová, bývalá hlavní ekonomka ministerstva práce, která dnes působí na Economic Policy Institute, říká, že vidíme jen část ledovce, jehož většina je skryta pod hladinou. Podle nejnovější predikce odhadu americké centrální banky FED může být nakonec bez práce až třetina Američanů: 47 milionů lidí… To může v zemi, kde je pracovní úvazek pro mnohé v podstatě jedinou zárukou kvalitní lékařské péče, znamenat obrovský šok – a obrovský tlak na změnu.
Nemusíme se ani dívat přes oceán: náš zdravotní i sociální systém má zásadně jiné parametry než jeho americká obdoba, ale dopady krize je snadné domyslet. První, koho firmy propustí, jsou všichni „agenturní pracovníci“, lidé zaměstnaní na dohodu o provedení práce či dohodu o pracovní činnosti. Všichni ti načerno pomáhající na stavbách a ve výkopech… Jako obvykle první odpadnou ti nejslabší – a tady snadno vznikne koktejl nezaměstnanosti a hladu, což spolu s karanténou může být pekelně výbušné.
Nikdo netuší, kdy a jak pandemie povolí, kdy se nápor viru zase vrátí, jak hluboké budou hospodářské propady a jaké důsledky to všechno bude mít pro společenské vnímání. Můžeme ovšem zkusit popsat tendence, které se vynořují nebo mají tendenci se vynořit. Je asi zbytečné mluvit o jasných věcech: technologiích, izolaci, digitalizaci, atomizaci a hygieně – zjevně přibude telekonferencí, rozvážkových nákupů, opatrnosti u výtahů i dezinfekcí. Ubude cestování, ubude výměny poznatků a kreativity. A může být i hůř.
To jsou věci, která nás místy citelně zasáhnou, ale nezmění podstatu našich životů.
Láce, která vyjde draho
Stát vyroste. Zatímco posledních třicet let se neslo více méně ve znamení pomalého ústupu státu nejen z hospodářského života, napříště budeme svědky opaku.
Francouzský ministr financí Bruno Le Maire již v půli března prohlásil: „Nebudu váhat s využitím všech dostupných nástrojů na ochranu velkých francouzských společností. Můžeme to provést prostřednictvím rekapitalizace, můžeme to provést prostřednictvím získání akciového podílu, můžeme klidně použít termín znárodnění, pokud potřeba.“ A nesetkal se s žádnou zásadní oponenturou: ekonomové náhle uznávají, že stát chrání své klenoty před nepřátelským převzetím.
Lze očekávat, že úvahy o strategických odvětvích se rozšíří ze zdravotnictví a energetiky také na výrobu léčiv a ochranných pomůcek. A že bude veliký tlak na stát, aby zde měl kontrolu. Ve čtvrtek dokonce Evropská unie změnila pravidla pro vstup zahraničních investorů do zdravotnictví, medicinálního výzkumu, biotechnologií či infrastruktury.
Jinak řečeno: pochopili jsme, že i když Čína dokáže vyrábět čipy do mobilních telefonů, léky a respirátory levněji než my na starém kontinentu, v určitou chvíli nás tato láce může vyjít pekelně draho.
Debata o větších pravomocech vlády v případě neusnášeníschopného parlamentu by měla být povýtce věcná, u nás vzbudila extrémní emoce. Nelze se příliš divit: mimořádné situace jsou okamžiky, kdy se jakákoli exekutiva snaží urvat co největší díl moci – a lid jí zatleská. Bude se volat po větší akceschopnosti vlád, zejména když srovnáme rychlost a efektivitu čínské a americké reakce. Země svobody měla oproti největší světové totalitě takřka tři měsíce náskok – jehož výsledkem jsou desítky, ne-li stovky tisíc mrtvých. Je otázka, kolik lidí preferuje svobodnou smrt oproti životu v nesvobodě.
Severní Hanza jako sci-fi?
Největší výzvu ale bude představovat koronavirová krize pro euro a soudržnost celé Unie. Zastánci společné měny sice již týdny poukazují, jak vůči euru poklesla koruna, ale to je jen pěna dní. Itálie, Španělsko – a lze očekávat, že brzy i Řecko či Portugalsko – začnou volat po vydání společných evropských dluhopisů, jimiž by se zalepily škody po koronaviru. „Jde o solidaritu při pandemii, kterou jsme nezpůsobili,“ bědují. V tomto duchu vyznívají i inzeráty, které si „jižní“ politici zaplatili v německých médiích.
Jenže země jako Itálie byly blízko bankrotu již před koronavirem; veřejné finance Španělska či Francie jsou jedna velká bída, o Řecku ani nemluvě. Je pravděpodobné, že čím dál víc voličů třeba v Německu či Dánsku se začne ptát: to máme navždy platit za to, že se na jihu chovají nezodpovědně? Máme platit dluhy jejich bank (jako po roce 2008)? Máme platit za to, že neinvestují do zdravotnictví? Máme platit za to, že v době pandemie vyrazí desítky tisíc jejich fanoušků na fotbal do jiné země? Za to, že včas neizolovali seniory a neomezili noční party? Co přijde pak? Proč se mají zodpovědní držet zkrátka a lehkomyslným platit náklady jejich bezstarostnosti?
Klíčová otázka Evropy nejbližších let zní: Bude Sever ochoten nadále sanovat Jih? A pokud ano, co za to bude chtít? EU buď vyrazí k ještě větší federalizaci, nebo jí hrozí rozpad na několik zón.
Cestou k Singapuru
Dění v USA se neodvažujeme predikovat, ale rozštěpení společnosti na zastánce „staré dobré Ameriky“ a „socialistické“ proudy ztělesněné Berniem Sandersem bude ještě hlubší, přičemž těch druhých bude razantně přibývat.
Pojmy jako „veřejné blaho“ ztratí v západním diskursu svůj pejorativní význam, osobní svoboda začne čím dál častěji platit za „osobní bezohlednost“. Jinak řečeno: bez ohledu na to, že výroba roušek a léků se částečně přesune z Asie do Evropy, posune se Evropa mentálně směrem k Asii. V právech jednotlivce, ochraně soukromí a roli státu. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu již povolil tajným službám využívat ke kontrole občanů v karanténě technologií dosud používaných k lokalizaci teroristů...
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
