Rozum by přece neměl zaváhat, když se rozjetý vlak řítí na skupinu pěti dělníků na trati a má možnost zasáhnout. Jeho nositel (vy) stojí s cizím člověkem na mostě nad tratí. Když ho srazí dolů, vlak začne brzdit, a vy tak zachráníte těch pět dole. Uděláte to? Morálka rozhodně není železná, jak dokládá - kromě příkladů z dějin - i studie provedená americkým armádním výzkumným ústavem Waltera Reeda.
Naprostá většina dotázaných, kteří od psychologů dostanou tuto nebo podobnou otázku, onoho cizího člověka ušetří, i když to znamená smrt jiných.
Nevyspalost brání spravedlnosti
Psychologové z této instituce se pokusili určit, jak se nedostatek spánku a s ním spojená únava projevuje na morálních rozhodnutích. Nechali skupinu vojáků odpovědět na otázky, zda je nějaký čin „přípustný“.
Ospalí a unavení vojáci se rozhodovali téměř stejně v otázkách, které nebyly morálně příliš závažné. Dokonce se příliš nezměnila rychlost odpovědí.
U morálních problémů, které jsou z hlediska zapojených částí mozku velmi složité, došlo ale ke znatelnému zpomalení rozhodování. V některých případech také účastníci volili jednání, které před tím označovali za nepřípustné vzhledem k přesvědčení.
Na vině je z fyziologického hlediska právě kůra předního laloku, která po 24 hodinách bez spánku prakticky „usíná“, dochází v ní k výraznému poklesu mozkové činnosti.
Ale existují samozřejmě i výjimky - asi 20 procent lidí se rozhodne na základě matematiky. A pak jsou lidé, pro které nic než matematika neexistuje: ti s poškozením části mozku zvané ventromediální kůra čelního laloku (dále označovaná jen anglickou zkratkou VMPC).
Ta je patrně jedním z klíčových uzlů mozku při empatii i jiných emocích. Sledování aktivity mozku také ukazuje, že tato oblast je činná při morálním rozhodování. I když to neznamená, že se právě v ní taková rozhodnutí definitivně formují.
Neurologové a psychologové z univerzity v Iowě toho využili, aby se pokusili přesněji určit, jak se city podílejí na řešení morálních dilemat, podobných tomu z příkladu, ve kterých museli dobrovolníci rozhodovat mezi menším a větším zlem. Vybrali si skupinu lidí s poškozením VMPC a kontrolní skupinu zdravých osob. Předložili jim stejné scénáře a zjišťovali, jak se na jejich rozhodnutí projeví nedostatek empatie.
Pokud mohli zdraví lidé rozhodnout o záchraně života v případu s vlakem přehozením výhybky, nebyl mezi oběma skupinami rozdíl. Ale když museli cizího člověka shodit vlastníma rukama, rozhodli se pro toto řešení lidé s poškozenou VMPC třikrát častěji než zdravé osoby.
Ještě výraznější rozdíl nastal ve chvíli, kdy si účastníci pokusu museli vybírat mezi city k vlastnímu dítěti a ohrožením jiných osob. Skupina s poškozením VMPC se pro „vyšší dobro“ rozhodovala osmkrát častěji než kontrolní skupina s nepoškozeným mozkem.
„Studie ukazuje, jak se - alespoň v tomto případě - na morálním rozhodování podílejí dva různé procesy, které spolu mohou soupeřit,“ řekl k výzkumu neurolog z Harvardovy univerzity Joshua Greene.
Jiní odborníci upozorňují, že morální problémy ve skutečném životě jsou jiné povahy než extrémní příklady ve studii. Ukazuje se ale, jak mohou ke zkoumání morálky přispět i jiné obory než filozofie.
Dokonale chladné hlavy
PRAHA -
Sokrates by byl zklamán. Lidstvo se dosud nenaučilo správně žít. Psychologové a neurologové dokázali, že lidi stále ovládají emoce i v otázkách, které - jak aténský filozof dokázal - jsou především záležitostí rozumu, v otázkách mravního rozhodování.
