Pražské konference nebyly prvním setkání státníků a vědců ze zemí EU, které se nějakým způsobem zabývalo internetem a přidruženými problémy. Za průlomové se v tomto jednání považuje loňská konference v Bledupod taktovkou slovinského předsednictví, kde byly přijaty klíčové dokumenty a také ustaven hlavní orgán s názvem Future Internet Assembly, který má všechny činnosti koordinovat.
O co se konkrétně jedná? Podle zástupců EU, mezi nimiž je nejviditelnější eurokomisařka Viviane Redingová, se internet, jakožto klíčová složka celé ekonomiky, nemůže vyvíjet živelně a bez kontroly nebo podpory státních úřadů na evropské úrovni. Proto se snaží být EU v otázkách internetu obzvláště aktivní.
Jeden z hlavních úkolů tak spočívá ve vymanění internetu (respektive organizace ICANN, která má na starosti jeho správu) z područí USA. Byly vzneseny požadavky, aby se podřizoval pokud možno samotné OSN, avšak bez jakéhokoli valnějšího výsledku.
Na druhé straně se pozornost zaměřuje na internetové poskytovatele. EU už několikrát dokázala svou sílu při regulaci cen roamingových hovorů, bitvy s internetovými providery zůstávají prozatím především na papíře. Točí se hlavně okolo regulace internetové telefonie, která mnohým poskytovatelům přináší nemalé ztráty, protože jsou zároveň providery hlasových služeb. Zde se EU jednoznačně staví na stranu uživatelů a poskytovatelům pohrozila tvrdými kroky, pokud v omezování hodlají pokračovat.
Mnoho témat spjatých s Future Internetem se také dotýká bezpečnosti, a to jak samotných uživatelů, tak vyšších zájmů. Sladit obojí rozhodně nebude jednoduché, což dobře vystihuje i část projevu Viviane Redingové, která říká, že „v této oblasti budou muset technici a vědci pracovat společně s politiky, aby byl nalezen vyvážený přístup mezi zajištěním bezpečnosti a legitimním právem uživatelů na jejich soukromí“. V praxi to znamená, že internet pod taktovkou EU nejspíše čeká nějaká ta forma regulace.
Future Internet také znamená podporu mnoha vědeckých uskupení, které se nějakým způsobem zabývají výzkumem souvisejících s celosvětovou sítí. Řeší například problémy spojené s živelným vývojem internetu (co dělat, až dojdou IPv4 adresy a jak co nejbezbolestněji přejít na IPv6) anebo s takzvaným „inernetem věcí“.
Ten počítá s tím, že k internetu se v budoucnosti bude připojovat prakticky cokoli (elektrospotřebiče, ale i obaly od zboží), a to prostřednictvím technologie RFID. To si vyžádá velké nároky nejenom na infrastrukturu, ale i ochranu soukromí.
Řeší se zcela imaginární problémy, jako například, jestli nepotřebujeme „více internetů“, například jeden pro státní správu a úřady, další třeba pro děti atd., protože myšlenka jedné a všeobjímající sítě je podle mnohých do budoucna neudržitelná.
Evropská unie financuje tyto výzkumné projekty částkou 400 miliónů eur ročně, další miliarda eur putuje do podpory rozvoje broadbandu.
O internetu budoucnosti se jednalo v Praze
České předsednictví Evropské unie mělo i vliv na konání série konferencí, které se snažily odhadnout budoucí vývoj celosvětové sítě. Ten má být podle mnohých po taktovkou EU.
