Ovšem hmyz je přesto schopen neočekávaných činů, mimo jiné také překvapivé míry spolupráce. Kolonie společenského hmyzu z biologického hlediska svou úspěšností konkurují úspěchu lidského druhu. Evidentně tak dokazují, že i drobný hmyz s mozkem tvořeným jen třeba stovkami tisíc neuronů (člověk jich má desítky miliard) dokáže rozhodovat nejen sám za sebe, ale i za společenství.
Ale jak rozhodování u neschopných vypadá?
Základní rozdíl je jasný, vysvětluje Marek Špinka z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze: "U obratlovců se rozhodování děje především na úrovni jedince – díky jejich složitému mozku, který je schopen zpracovat spoustu informací."
To jednotliví příslušníci hmyzí kolonie nedokážou. Každý z nich má omezené možnosti, a proto při rozhodování plní jen jednoduchou úlohu. Její řešení pak sdělí ostatním. Sesbíráním těchto výsledků kolonie dojde k rozhodnutí.
Iluze samostatnosti
Na první pohled se může zdát, že individuální rozhodování obratlovců představuje velkou výhodu. Ale není to tak úplně pravda. Vyspělé mozky v některých situacích podléhají iluzím, které duchaprostý hmyz neošálí. Ilustruje to studie, kterou provedl tým Stephena Pratta z Arizonské státní univerzity.
Arizonští vědci chtěli zjistit, zda i hmyzí rozhodovací proces podléhá šalbě nadbytečné volby. Co se pod tímto výrazem skrývá? Pokud máme volit mezi dvěma možnostmi, obvykle se rozhodujeme racionálně (podle jejich užitku).
Ovšem na základě pozorování je dobře známé, že přidání další, jasně nevýhodné možnosti se racionalita rychle vytratí.
"Jde o dobře prozkoumaný jev, který moderní marketing běžně využívá," říká Marek Špinka. Například když máte na výběr mezi několika fotoaparáty, málokdo si koupí ten nejdražší. Pokud ale k původním volbám přibude další, ještě dražší, náhle stoupne procento osob, které si zvolí přístroj, který se jim předtím zdál příliš drahý. Byť se poměr ceny a výkonu u daného zboží nijak nezměnil. Řada firem dnes proto vyrábí luxusní výrobky, o kterých předem tuší, že nepůjdou příliš na odbyt. Smyslem je zvednout objem prodeje u jiných výrobků.
Mravenci mezi A a B
Pratt s kolegy chtěli zjistit, zda by se i mravenci nechali podobně ovlivnit. Předložili jim nejprve volbu mezi dvěma obydlími. Jedno bylo pro mravence příhodně tmavé, druhé příhodně chráněné (s malým vchodem). Mravenci si mezi nimi vybírali v podstatě "půl na půl". Třetí nadbytečnou volbou se pak stala místa, která se v jednom ohledu podobala prvním dvěma, ale v druhém byla jasně horší. Například velmi světlé hnízdo s malým vchodem.
U lidí a jiných obratlovců při takové volbě dochází k iracionálnímu posunu volby. Ve zmíněném případě by patrně výrazně stoupl počet preferencí pro světlejší domov s malým vchodem (kdyby lidé toužili po tmavém bytě, do kterého se nedostanou).
Důvod je právě v omezené rozhodovací roli jednotlivce: "Většina mravenců navštíví jen jedno z možných hnízd," říká Marek Špinka. Každý z nich ovšem poté "lobbuje" s nasazením odpovídajícím jeho zálibě v daném místě. Snaží se tak dovést či přímo donést do nové lokality další členy kolonie.
Pokud těm se líbí, začnou také agitovat. "Nejlepší volby se tak díky zpětné vazbě ve skupině posilují, a proto nejspíše dojde k volbě optimálního řešení," shrnuje mechanismus rozhodování v mravenčí kolonii Marek Špinka.
Výsledky studie nejsou zajímavé pro porozumění nákupním zvykům mravenců. Podobný mechanismus rozhodování se například uvažuje v robotice. Roboti totiž patrně v nejbližší době nebudou moci být vybaveni složitým mozkem. Mravenci ale dokazují, že i přesto by se roboti mohli správně rozhodovat.
Ale jak rozhodování u neschopných vypadá?
Základní rozdíl je jasný, vysvětluje Marek Špinka z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze: "U obratlovců se rozhodování děje především na úrovni jedince – díky jejich složitému mozku, který je schopen zpracovat spoustu informací."
To jednotliví příslušníci hmyzí kolonie nedokážou. Každý z nich má omezené možnosti, a proto při rozhodování plní jen jednoduchou úlohu. Její řešení pak sdělí ostatním. Sesbíráním těchto výsledků kolonie dojde k rozhodnutí.
Iluze samostatnosti
Na první pohled se může zdát, že individuální rozhodování obratlovců představuje velkou výhodu. Ale není to tak úplně pravda. Vyspělé mozky v některých situacích podléhají iluzím, které duchaprostý hmyz neošálí. Ilustruje to studie, kterou provedl tým Stephena Pratta z Arizonské státní univerzity.
Arizonští vědci chtěli zjistit, zda i hmyzí rozhodovací proces podléhá šalbě nadbytečné volby. Co se pod tímto výrazem skrývá? Pokud máme volit mezi dvěma možnostmi, obvykle se rozhodujeme racionálně (podle jejich užitku).
Ovšem na základě pozorování je dobře známé, že přidání další, jasně nevýhodné možnosti se racionalita rychle vytratí.
"Jde o dobře prozkoumaný jev, který moderní marketing běžně využívá," říká Marek Špinka. Například když máte na výběr mezi několika fotoaparáty, málokdo si koupí ten nejdražší. Pokud ale k původním volbám přibude další, ještě dražší, náhle stoupne procento osob, které si zvolí přístroj, který se jim předtím zdál příliš drahý. Byť se poměr ceny a výkonu u daného zboží nijak nezměnil. Řada firem dnes proto vyrábí luxusní výrobky, o kterých předem tuší, že nepůjdou příliš na odbyt. Smyslem je zvednout objem prodeje u jiných výrobků.
Mravenci mezi A a B
Pratt s kolegy chtěli zjistit, zda by se i mravenci nechali podobně ovlivnit. Předložili jim nejprve volbu mezi dvěma obydlími. Jedno bylo pro mravence příhodně tmavé, druhé příhodně chráněné (s malým vchodem). Mravenci si mezi nimi vybírali v podstatě "půl na půl". Třetí nadbytečnou volbou se pak stala místa, která se v jednom ohledu podobala prvním dvěma, ale v druhém byla jasně horší. Například velmi světlé hnízdo s malým vchodem.
U lidí a jiných obratlovců při takové volbě dochází k iracionálnímu posunu volby. Ve zmíněném případě by patrně výrazně stoupl počet preferencí pro světlejší domov s malým vchodem (kdyby lidé toužili po tmavém bytě, do kterého se nedostanou).
Důvod je právě v omezené rozhodovací roli jednotlivce: "Většina mravenců navštíví jen jedno z možných hnízd," říká Marek Špinka. Každý z nich ovšem poté "lobbuje" s nasazením odpovídajícím jeho zálibě v daném místě. Snaží se tak dovést či přímo donést do nové lokality další členy kolonie.
Pokud těm se líbí, začnou také agitovat. "Nejlepší volby se tak díky zpětné vazbě ve skupině posilují, a proto nejspíše dojde k volbě optimálního řešení," shrnuje mechanismus rozhodování v mravenčí kolonii Marek Špinka.
Výsledky studie nejsou zajímavé pro porozumění nákupním zvykům mravenců. Podobný mechanismus rozhodování se například uvažuje v robotice. Roboti totiž patrně v nejbližší době nebudou moci být vybaveni složitým mozkem. Mravenci ale dokazují, že i přesto by se roboti mohli správně rozhodovat.
