Stres může chránit před chřipkou

Tým biologů ze Státní univerzity v Ohiu vedený Johnem Sheridanem to prokázal u myší. Psychické vypětí vyvolané sociálními otřesy u nich zvýšilo odolnost proti nákaze chřipkou až desetinásobně.

Sheridanova studentka Jacqueline Maysová připravila experiment, během kterého hlodavci trpěli sociálním stresem. Myši žijí za běžných okolností ve skupině, kde se velmi rychle vytvoří přirozená hierarchie. Na špici stojí nejagresivnější jedinec, spodní "patro" pak zbývá pro přizpůsobivé jedince.

Vědci nejprve umístili do klece pět myší a nechali je šest dní, aby se poznaly a vytvořily si společenský žebříček. Potom k nim na dalších šest dní přidali myšího agresora. Ačkoli strávil vetřelec ve skupině vždy jen dvě hodiny denně, zcela zpřevracel její uspořádání. Okamžitě se pustil do boje s každým, kdo neakceptoval jeho vůdčí roli. Myši tak přišly o veškerou jistotu. Opakované prohry u nich vyvolávaly pocity bezmoci, které nemají daleko k depresím.

Po sociálním stresu přišla další fáze experimentu, popisují vědci v časopise Journal of Immunology. Badatelé infikovali myši chřipkovým virem. Pak šest týdnů analyzovali vzorky jejich krve, aby posoudili sílu imunitní reakce.

Stresované myši měly mnohem více specifických bílých krvinek zvaných T-buňky. Nákaze odolávaly lépe než zvířata ušetřená sociálního stresu. T-buňky jednak samy likvidují vetřelce a navíc dávají o jeho přítomnosti signál dalším složkám imunitního systému. Nepřítele, třeba v podobě viru, si také dovedou zapamatovat na poměrně dlouho. Proto s ním pak bojují i opakovaně. Pokud by se tedy rozumnou dávkou stresu podařilo organismus nabudit, mohla by posílená imunita chránit před určitými chorobami trvaleji.