V Dánsku stačí vědcům dobrý nápad, říká Ondřej Valina

Má věda v Dánsku výjimečné postavení?
Určitě. V dánské společnosti se o ní diskutuje, média se jí častěji věnují, hojně se pořádají akce typu věda v ulicích. S těmi se zatím v Česku setkáme jen zřídka. Dánsko také dává na vědu mnohem více peněz, jak z veřejných, tak soukromých zdrojů. (U nás je to asi 1,5 procenta hrubého domácího produktu, v Dánsku zhruba dvojnásobek – pozn. red.)

Proč klade Dánsko na vědu takový důraz?
Země nikdy neměla významné nerostné bohatství či komodity, na kterých by mohla zbohatnout. Hlavním zdrojem obživy bylo zemědělství a rybolov. Aby Dánové uspěli v současném světě, museli začít vymýšlet nové věci. A vyšli přitom právě ze zemědělství.

Známá biotechnologická firma Novo Nordisk začínala tak, že izolovala inzulín z prasat a pak ho prodávala. Nyní ho vyrábí ve velkém s pomocí geneticky upravených kvasinek. Podobné to bylo s firmou Chr. Hansen, kde jsem pracoval. Před 130 lety získávala syřidlo z telecích žaludků. Dnes k tomu využívá geneticky upravené mikroorganismy.

Mnoho velkých firmem v Dánsku má nadace pro podporu aplikovaného i základního výzkumu.

České firmy naopak do vědy příliš neinvestují? Co je k tomu vede v Dánsku?
Nemají jinou šanci. V Dánsku je drahá pracovní síla a vysoký životní standard. Pokud chtějí uspět, musí být o krok napřed před zbytkem světa. Aby si udržely náskok, masivně investují do vědy,výzkumu a vzdělání lidí. Celá společnost si to uvědomuje a je v tom dlouhodobý konsensus.

Podporuje stát investice do vědy?
Ano. Například prostřednictvím "industrial Ph.D.", tedy jakéhosi průmyslového doktorátu, který jsem absolvoval. Student tráví zhruba polovinu času na univerzitě a polovinu ve firmě. Obě instituce získají od státu finanční příspěvek na vzdělávání doktoranda a hlavní myšlenkou je podpora spolupráce akademické a komerční sféry.

Jak se industrial Ph.D. liší od běžného doktorského studia?
Člověk musí v každém případě vystudovat určité množství předmětů. Pokud si dělá běžný doktorát, většinou navíc učí na univerzitě a bádá tam. Když si vybere industrial Ph.D., stráví polovinu i více času prací ve vývojovém oddělení firmy. Také se ve speciálních kursech učí, jak komercializovat své výsledky. Student tak mnohem lépe pozná praxi a podnik si zase jeho prostřednictvím může vytvořit síť zajímavých akademických kontaktů a začít novou spolupráci.

Nestane se student pouze levnou laboratorní silou?
Nedá se to úplně vyloučit, ale neodpovídá to dánskému myšlení. Určitou pojistku představují dva školitelé. Jednoho má doktorand ve firmě a druhého na univerzitě a s oběma se jednou za čas schází. Mají diskutovat mimo jiné i to, aby dělal smysluplnou práci z pohledu obou prostředí. Obecně je ale v Dánsku velký respekt k dalšímu vzdělávání. Všichni moji kolegové ve firmě měli možnost alespoň jednou ročně rozšířit si kvalifikaci v nějakém kursu.

Pro koho je industrial Ph.D. vhodné?
Především pro lidi, kteří chtějí dělat aplikovaný výzkum, což byl i můj případ. Ovšem v Dánsku je běžné, že výzkumníci odcházejí ze škol do firem, ale i naopak. Takže i po absolvování industrial Ph.D. můžete začít pracovat na univerzitě.

Pro studenty bývá také lákavé, že oproti běžnému doktorátu dostanou v industrial Ph.D. asi o čtvrtinu vyšší stipendium, jehož konečnou výši určuje firma Na rozdíl od Česka navíc odpovídá nástupnímu platu vysokoškoláka. Mladý vědec tak nemá problém třeba se založením rodiny.

Mají firmy o doktorandy zájem?
Ano. I když zpočátku program lákal především velké společnosti. Ty menší brzdila administrativa spojená se získáním podpory. Stát ale v poslední době klade důraz na to, aby se program otevřel i začínajícím firmám a v regionech mimo Kodaň.

A jak jste navázal spolupráci s firmou vy?
V biotechnologické společnosti Chr. Hansem jsem dělal diplomovou práci a pak jsme tam zůstal. Ale možností je hodně. Někdy studentovi se sháněním místa ve firmě pomůže školitel, řada společností hledá zájemce o industrial Ph.D. i přes běžný pracovní inzerát.

Najdou doktorandi po ukončení studia v Dánsku uplatnění?
Ano, míst je relativně dost. Předpokládá se navíc, že doktorandi a vědci nová místa sami vytvoří – třeba založením spin-off firmy. Stačí mít dobrý nápad a sehnat partnery nejlépe znalé businessu. K tomu existují třeba speciální soutěže, jako je například venturecup.dk. Mladý vědec se v Dánsku může dostat k potřebnému kapitálu. Jenom v okolí Kodaně najdeme až pět stovek začínajících firem. V Česku by nám na jejich spočítání stačily prsty jedné ruky.

V Česku pracovní místa pro doktorandy chybí...
Vím o tom, protože uvažuju o návratu. Jsem v Dánsku už sedm let. Je to velmi zajímavá a příjemná země, ale
nechci tam zůstat natrvalo. Skandinávci jsou hodně uzavření. Přátelství většinou navážou na základní a střední škole, a pak už si nikoho nepustí blíž. Ani po sedmi letech se necítím ve společnosti integrovaný tak, jak bych si představoval. Druhý důvod je, že mám rád hory, a v rovinatém Dánsku dlouhodobě strádám.

Uvědomuju si ale, že v Česku nemá doktorand v mém oboru moc možností, jak se v privátní sféře uplatnit. Ať už ve výzkumu, vývoji, v patentových odděleních nebo i v managementu vědy. Je to potřeba změnit.

Mohlo by Česku pomoci třeba zavedení industrial Ph.D.?
Myslím, že ano. V Dánsku se klade velký důraz na farmacii, biotechnologie a obnovitelné zdroje. V Česku hraje dominantní roli automobilový průmysl, informatika, energetika. Na tyhle obory bychom se měli zaměřit a napomoci vzniku nových spin-off firem, protože v těchto oblastech u nás jsou šikovní lidé a znalosti.

Rakousko na tom bylo podobně jako Česko. Před pěti lety se tam stát rozhodl podporovat vědy o živé přírodě (life science) a postupně se zrodila spousta zajímavých společností. Ale zpočátku je to vždy trochu jako v casinu – z deseti nově založených firem, uspěje třeba jen jedna. Z jejích výnosů se ovšem zaplatí nevydařené projekty.

Zdá se mi, že vědci v Česku málo uvažují o tom, jak svůj výzkum rozvinout dál. Když na něco zajímavého přijdou a výsledek třeba i patentují, snaží se patent prodat velké zahraniční farmaceutické firmě. V Dánsku ho naopak vezmou a dále rozpracují. Nápad prodávají v hotovějším stavu s velkou přidanou hodnotou. Lidé se při tom navíc mohou spoustu věcí naučit. V Dánsku ale není tak velký problém sehnat rizikový kapitál na podporu takových projektů.

Jakým výzkumům jste se v Dánsku věnoval?
Původně jsem tam přijel na kratší studijní pobyt v rámci programu Erasmus. Zjistil jsem, že je tamní univerzitní prostředí zcela jiné než naše - méně formální a mnohem přátelštější. Moc se mi to líbilo a rozhodl jsem se zůstat déle.

Už během magisterského studia jsem začal pracovat v biotechnologické firmě. Aplikovaný výzkum mě vždy lákal více než bádat na univerzitě. Na úrovni genů jsem zkoumal, co se děje při druhotném kvašení vína. Zjišťoval jsem, jak upravit bakterie, aby byly stabilnější a dalo se dosáhnout vyššího výtěžku.

Pak jste se soustředil na probiotika...
Zkoumal jsem vzájemné působení probiotických bakterií, které žijí v naší trávicí soustavě, a buněk epitelu zažívacího traktu. Mezi oběma totiž probíhá určitá biologická komunikace. Na děje v lidských buňkách se soustředí řada týmů na univerzitách, samotným bakteriím se tam ale nikdo nevěnuje. To je ale znalost velmi důležitá z pohledu vývoje a výroby nových kmenů. A v tom byla moje práce nová.

Na co jste přišel?
Zkoumal jsem, jak procesy, k nimž dochází v buněčné stěně baterie, ovlivňují lidské buňky. Studoval jsem genovou expresi lidského a bakteriálního genomu a hledal souvislosti .
V trávicím traktu máme asi půl kilogramu bakterií, které mají neuvěřitelný potenciál pro tělo. Zatím toho o nich víme málo, ale s rozvojem sekvenování DNA se dozvídáme stále více.

Ukazuje se dokonce, že zásah do střevní mikroflóry může pomoci přecházet třeba obezitě nebo kardiovaskulárním chorobám. Případně mírnit jejich negativní dopady na člověka. Ale zatím jsme na počátku.