Základní surovinou pro výrobu umělého medu je ten nejběžnější řepný cukr. V chemii se označuje jako sacharóza a skládá se z jedné molekuly glukózy (hroznový cukr) a jedné molekuly fruktózy (ovocný cukr). Klasický přírodní med přitom z největší části tvoří právě směs glukózy a fruktózy. Tyto cukry se řadí mezi tzv. monosacharidy a pro lidské tělo jsou významným a především velice rychlým zdrojem energie.
Rozklad cukru vodou
Při výrobě umělého medu se využívá procesu, který se označuje jako hydrolýza neboli rozklad vodou. Dochází při něm k rozštěpení původní molekuly sacharózy na glukózu a fruktózu. Ačkoliv by se mohlo zdát, že půjde o složitý vědecký postup, opak je pravdou.
Pokud byste si chtěli přípravu umělého medu vyzkoušet, připravte si zavařovací sklenici o objemu kolem půl litru, větší hrnec, do něhož sklenici pohodlně usadíte, a teploměr. Nasypte do zavařovací sklenice 105 gramů řepného cukru, přidejte 45 mililitrů vody a sklenici postavte do hrnce.
JAK SI DOMA VYROBIT MED (KLIKNUTÍM ZVĚTŠÍTE)
Následně naplňte také hrnec takovým množstvím vody, aby v něm sklenice ještě pevně stála a neplavala. Přiveďte vodu v hrnci k varu a počkejte, až se dostatečně zahřeje i obsah sklenice. Směs uvnitř poté míchejte až do okamžiku, dokud nevznikne hustý cukerný sirup čirého vzhledu.
Jakmile obsah sklenice zprůhlední a veškerý cukr se rozpustí, omezte ohřívání vody v hrnci tak, aby se teplota cukerné směsi udržovala na teplotě mezi 80 a 85 stupni Celsia. Neobejdete se tudíž bez teploměru, který do směsi ponoříte (vyvarujte se použití starých rtuťových teploměrů a pracujte výhradně s potravinářskými teploměry vhodnými do kuchyně).
Hydrolýza sacharózy sice již započala, ale probíhá poměrně pomalu. Vyplatí se proto přidat chemickou látku, která pracuje jako tzv. katalyzátor a průběh celé reakce urychlí. V tomto případě lze použít například 0,8 gramu krystalické kyseliny vinné, kterou lze zakoupit v drogerii. Dbejte na to, aby se kyselina po nasypání do sklenice zcela rozpustila.
Jestliže jste přesně dodrželi pracovní postup, nezbývá než dvě
půl až tři hodiny čekat. Teplota cukerné směsi se přitom stále musí držet v již zmíněném teplotním rozmezí (ve velkých hrncích s větším množstvím vody se teplota reguluje poněkud snáze).
Výsledkem bude hustý nažloutlý sirup složený z glukózy a fruktózy. Ten ale stále obsahuje malé množství kyseliny vinné, která umělému medu propůjčuje nakyslou chuť. Abyste kyselinu odstranili, přidejte k horkému obsahu sklenice ještě 1,3 gramu jedlé sody (hydrogenuhličitanu sodného), která kyselinu zneutralizuje a kyselou chuť odstraní. Obsah sklenice bude po přidání sody silně pěnit, protože jako vedlejší produkt vzniká plynný oxid uhličitý, jenž posléze unikne do vzduchu.
Sladší než původní cukr
Po ochlazení můžete umělý med otestovat. Co do struktury a vláčnosti bude velice podobný skutečnému medu, jeho chuť ale bude výrazně odlišná. Umělý med - pouhá směs dvou cukrů - totiž postrádá onu nepřebernou škálu aromatických látek, organických kyselin, antioxidantů, vitaminů, enzymů a pylů, které dělají přírodní med medem.
V praxi se proto k umělému medu přidává i medové aroma, které je, jak jinak, umělé. Kyselý rozklad sacharózy použitý při výrobě umělého medu se také označuje jako tzv. inverze a vzniklý produkt jako invertní cukr. Kromě toho, že je invertní cukr rychlým zdrojem energie, je také sladší než původní sacharóza. Proto se ho v potravinářství využívá mimo jiné jako sladidla.
