Nejvzdálenější zatím vyfotografovaný objekt sluneční soustavy má oficiální název 2014 MU69, nyní se mu však neoficiálně říká Ultima Thule, což bylo ve středověkém zeměpise označení pro místo ležící na samém okraji našeho světa, nebo dokonce za ním.
Planetka podobná sněhulákovi. NASA zveřejnila první ostrý snímek Ultima Thule |
Vesmírné těleso Ultima Thule je od nás vzdálené 6,5 miliardy kilometrů. Leží v Kuiperově pásu, což je oblast daleko za oběžnou dráhou nejvzdálenější planety – Neptunu. Pás je tvořen spoustou malých kosmických těles, včetně „neplnoprávné“ trpasličí planety Pluto.
Americká sonda New Horizons o velikosti piana odstartovala ze Země v lednu 2006. V únoru 2007 prolétla kolem Jupiteru a v červenci 2015 kolem Pluta. Až během letu se vědci snažili najít další místo, kam by se sonda mohla podívat poté. V roce 2014 Hubbleův vesmírný dalekohled objevil právě objekt 2014 MU69 a ten se stal dalším cílem mise. Sonda New Horizons kolem něj prolétla v první den nového roku rychlostí 51 500 km/h a přiblížila se na vzdálenost 3500 km. Dva dny posílala první pořízené záznamy, pak se dostala do pozice, kdy přenosu vadí vliv Slunce. Další data – obrazové záznamy, údaje o teplotě a spektrometricky získaném složení hmoty – by měla začít odesílat dnes. Na Zemi putují šest hodin rychlostí jeden až dva kilobity za sekundu. Podle očekávání tedy bude sonda posílat nabraná data ještě asi dvacet měsíců.
O objektu Ultima Thule tedy zatím víme to, že vypadá jako načervenalý sněhulák. S vysokou pravděpodobností je „slepený“ ze dvou různých planetek, které se v minulosti spojily v jeden celek dlouhý 33 km a široký nejvýše 16 km. Protože Kuiperův pás je tvořen zbytky hmoty z formování sluneční soustavy, vědci doufají, že se díky datům z Ultima Thule více dozvědí o původu planet včetně Země.
Nefritový králík na výzkumu
Astronomové ani veřejnost ještě nestačili strávit první údaje o Ultima Thule, a už tu byly jiné zajímavé zprávy. Ve čtvrtek 3. ledna přistála čínská sonda Čchang-e 4 jako první na odvrácené straně Měsíce. Té se někdy nesprávně říká „temná strana“, ale ve skutečnosti se na ní také střídá noc a den podle toho, jak na ni svítí Slunce. V důsledku vázané rotace však Měsíc obrací k Zemi stále stejnou polokouli, takže na odvrácenou stranu není přímo ze Země vidět. Astronomové ji však znají ze snímků vesmírných sond. Až dosud všechny lidské i robotické lunární výpravy přistávaly na přivrácené straně.
Sonda nazvaná podle čínské mytologické bohyně Měsíce odstartovala ze Země 7. prosince. O pět dní později dosáhla oběžné dráhy Měsíce, kde pak obíhala až do nynějšího přistání. Pořadové číslo připomíná, že v rámci stejného programu už Čína vyslala dvě sondy, které sledovaly Měsíc z jeho oběžné dráhy (v roce 2007 a 2010), a jednu, která na Měsíci úspěšně přistála v roce 2013.
Vědci NASA zjistili na ISS neznámé kmeny bakterií odolných lékům |
Jak Čchang-e 3, tak nyní Čchang-e 4 dopravily na měsíční povrch robotické vozítko nazvané Jü-tchu (v jiném přepisu Yu-tu), což znamená Nefritový králík. V dávných čínských mýtech totiž žije nefritový králík na Měsíci jako společník nesmrtelné měsíční bohyně Čchang-e.
Čchang-e 4 je veliká asi jako osobní automobil, robotický Nefritový králík má rozměry zhruba 90×120 cm. Podle dosavadních zpráv měkký prach, v němž se nyní pohybuje, připomíná sníh. Pro přistání čínská kosmická agentura zvolila místo, o němž se předpokládá, že to je kráter po mohutné srážce Měsíce s jiným kosmickým tělesem v dávné minulosti. Událost mohla vynést horniny z hloubky, což by nyní lépe odhalilo složení Měsíce.
