Topolánkův kabinet chce po komisi souhlas se 102 miliony tun emisí ročně, což je o pět milionů tun víc, než činila předchozí kvóta, a až o dvacet milionů tun víc, než domácí firmy spotřebovaly v roce 2005. Tehdy elektrárnám a průmyslovým podnikům stačily povolenky na 82 milionů tun.
„Český požadavek není odůvodněný. Bude muset dojít ke snížení kvóty,“ řekl LN zdroj v komisi z oddělení pro životní prostředí, který není oprávněn mluvit s tiskem a proto nechtěl být jmenován. Očekávaný verdikt Bruselu potvrdil i místopředseda Strany zelených Ondřej Liška. „Slyšel jsem o tom, že jsou s tím problémy. Brusel s naší kvótou nesouhlasí,“ řekl Liška.
Komise své rozhodnutí zveřejní zhruba za měsíc. Není proto zatím známé, o kolik milionů tun vládní představu seškrtá a jakou kvótu tedy pro Česko navrhne. Se snížením se ale zřejmě musí počítat. Brusel, jemuž tato pravomoc náleží, zatím posoudil žádosti třinácti států a v jedenácti případech jejich požadavky odmítl. Povolenky napoprvé komise schválila jen Británii a Slovinsku, což byly jediné země, které si dobrovolně navrhly nižší objem emisí, než na jaké měly nárok v letech 2005 až 2007.
Komise seškrtala národní plány průměrně o 7 %, což by v českém případě představovalo emise mírně pod stovkou milionů tun ročně. Situace se ale liší stát od státu. Slovensku například Brusel přiznal o celou čtvrtinu povolenek méně, než Bratislava chtěla, a Slováci chtějí komisi žalovat. Češi sice budou podle Lišky za kvótu „bojovat“, žalobu už ale dříve vyloučil ministr životního prostředí Martin Bursík.
Česká vláda zdůvodnila žádost o více povolenek tím, že v roce 2005 rostla domácí ekonomika pomaleji, takže spotřeba emisí neodpovídala její reálné síle. Brusel se brání tím, že když se státy unie zavázaly bojovat s globálním oteplováním, měly by emise snižovat. Komise navíc vychází ze zkušeností z prvního období, kdy bylo povolenek moc a obchodování s nimi téměř zkolabovalo. Pokud Brusel českou kvótu skutečně sníží, bude to znamenat, že si domácí firmy budou muset potřebné povolenky koupit za tržní cenu od jiných podniků nebo jiných států.