Kampuschovou do televize katapultoval její životní příběh, přesněji řečeno fakt, že se stala obětí únosu a dlouholetého věznění. Talk-show byla opakovaně s velkou slávou ohlašována a zase odkládána a jednou údajně i úplně zrušena. Malá televizní stanice s okrajovou sledovaností totiž po řadě zkoušek dospěla k závěru, že Kampuschová roli moderátorky nezvládne.
Protože se však zoufale potřebuje dostat do povědomí diváků, nakonec se k projektu vrátila. A předvádění pro novináře potvrdilo, že jí jde mnohem víc o reklamu než o obsah pořadu. Což se podařilo - o pořadu psala řada médií, která samozřejmě neopomněla zmínit ani stanici.
Nezkušenost a neprofesionalita moderátorky si vynutily ústup od živého vysílání. Bylo naopak potřeba pořad pečlivě zpracovat (producenti přiznali, že se z 80 minut materiálu odvysílá jen polovina). I tak je podle kritiků patrné, že některé pasáže byly do rozhovoru jaksi uměle vmontovány, aby naplnily připravený scénář. O lecčems svědčí i to, že se Kampuschová nezúčastnila novinářské projekce.
Zachránil to Lauda
Přestože se natáčení některých pasáží opakovalo, Kampuschová působí nepřirozeně a hlavně mluví chladně, bez emocí.
„Když hovoří o svém případu, je to stejné jako po celý uplynulý rok: neřekne vůbec nic nového a přitom své odpovědi odříkává, jako by deklamovala předem pečlivě naučený text,“ hodnotí pořad například list Die Presse.
Přitom Kampuschová si sama přála, aby se ptala nejen ona, ale aby jí otázky kladl i partner. Nakonec vše působí vlastně obráceně -moderátor je amatér a jako profesionál vystupuje jeho host. Právě první host, kterým byl legendární pilot formule 1 Niki Lauda, má zásluhu na tom, že nejde o úplný propadák. Podle tisku působil na rozdíl od moderátorky naprosto uvolněně, příjemně, a navíc pořad okořenil několika zajímavými historkami z dětství.
