* Často se srovnává situace v Kosovu se situací v Jižní Abcházii a Osetii. Co si o tom myslíte?
Nejdříve je potřeba ujasnit si fakta. Již devět let jsou v Kosovu přítomni vojáci NATO, v posledních letech zde probíhala vyjednávání o statusu této bývalé srbské provincie. Rusko, Evropská unie, Spojené státy, všichni se snažili najít nějaké řešení. A vzhledem k tomu, že se nepodařilo najít jinou cestu, která by znamenala stabilitu a bezpečnost pro celý Balkán, Kosovo vyhlásilo nezávislost a nyní ho uznalo již 46 zemí. Myslím, že když si zrekapitulujete historii, již z ní je vidět, jak je ta situace odlišná od Gruzie a Osetie a Abcházie. Tam došlo k vojenské invazi, narušení jiného teritoria, bez jakéhokoli mezinárodního požehnání či diskuse, stalo se to za zcela jiných podmínek.
* A pokud jde o budoucnost Balkánu, jak ji vidíte?
Rumunsko a Bulharsko už máme v NATO. Albánie a Chorvatsko byly nyní pozvány. Doufáme, že si i Srbsko vybere cestu směřující do evropských společenství. Zatím to vypadá, že tak činí. A když bude stabilní Kosovo, bude to mít velký význam pro celý Balkán. Stále jsou zde nějaké těžkosti, napětí, ale celkově ta situace není špatná. Hlavní je nepřestat se soustředit na Balkán. Nesmíme dopustit, aby v tomto regionu došlo k nějakému dalšímu konfliktu.
* Pokud jde o Gruzii, údajně jste vy i jiní američtí představitelé několikrát mluvili se Saakašvilim a odrazovali ho od vojenského řešení situace. Co vám na to tehdy odpověděl?
Opět je potřeba vidět celou věc v souvislostech. Rusko již více než rok vyvíjelo na Gruzii nejrůznější tlaky. Přelétávali nad jejich leteckým prostorem, posílali do oblasti více vojáků, docházelo k dlouhodobé propagandě. A v tomto kontextu jsme Saakašvilimu říkali, aby na to neodpovídal vojensky, protože vojenské řešení těchto zamrzlých konfliktů neexistuje. Politický a ekonomický rozvoj, to je cesta, tak se stane Gruzie úspěšnou, nikoli když se to bude řešit vojensky. Na začátku srpna pak došlo k ostřelováno gruzínských vesnic Jihoosetinci a ruské mírové jednotky s tím nic neudělaly. I proto začali Gruzínci jednat. My si nemyslíme, že to byla ta nejlepší věc, nechtěli jsme žádný vojenský konflikt. Nicméně Gruzie se posunula do Jižní Osetie a to byla záminka, na kterou Rusko čekalo, aby mohli zahájit již předem plánovanou invazi do Gruzie. 20 tisíc vojáků se tam přesunulo během několika dní.
* Proč vás Saakašvili neuposlechl?
Saakašvili naší radě rozuměl, věděl, že řešit tuto situaci vojensky není dobré. Ale když jste vůdce země a cítíte, že jste byli napadeni ruskými silami, za těchto okolností se on rozhodl, že bude jednat. Nyní se můžeme dohadovat, zda to bylo správné, nebo ne. Hlavní ale je, že vše byl výsledek dlouhodobého tlaku na Gruzii, jak politického, ekonomického, tak vojenského.
* Může se i po tomto konfliktu Gruzie stát členem NATO? Například vlastně nejsou vytyčené její hranice.
To, co se řeklo na summitu v Bukurešti, platí. Ukrajina a Gruzie se stanou členy NATO. Ale bude to trvat nějakou dobu.
Nejdříve je potřeba ujasnit si fakta. Již devět let jsou v Kosovu přítomni vojáci NATO, v posledních letech zde probíhala vyjednávání o statusu této bývalé srbské provincie. Rusko, Evropská unie, Spojené státy, všichni se snažili najít nějaké řešení. A vzhledem k tomu, že se nepodařilo najít jinou cestu, která by znamenala stabilitu a bezpečnost pro celý Balkán, Kosovo vyhlásilo nezávislost a nyní ho uznalo již 46 zemí. Myslím, že když si zrekapitulujete historii, již z ní je vidět, jak je ta situace odlišná od Gruzie a Osetie a Abcházie. Tam došlo k vojenské invazi, narušení jiného teritoria, bez jakéhokoli mezinárodního požehnání či diskuse, stalo se to za zcela jiných podmínek.
* A pokud jde o budoucnost Balkánu, jak ji vidíte?
Rumunsko a Bulharsko už máme v NATO. Albánie a Chorvatsko byly nyní pozvány. Doufáme, že si i Srbsko vybere cestu směřující do evropských společenství. Zatím to vypadá, že tak činí. A když bude stabilní Kosovo, bude to mít velký význam pro celý Balkán. Stále jsou zde nějaké těžkosti, napětí, ale celkově ta situace není špatná. Hlavní je nepřestat se soustředit na Balkán. Nesmíme dopustit, aby v tomto regionu došlo k nějakému dalšímu konfliktu.
* Pokud jde o Gruzii, údajně jste vy i jiní američtí představitelé několikrát mluvili se Saakašvilim a odrazovali ho od vojenského řešení situace. Co vám na to tehdy odpověděl?
Opět je potřeba vidět celou věc v souvislostech. Rusko již více než rok vyvíjelo na Gruzii nejrůznější tlaky. Přelétávali nad jejich leteckým prostorem, posílali do oblasti více vojáků, docházelo k dlouhodobé propagandě. A v tomto kontextu jsme Saakašvilimu říkali, aby na to neodpovídal vojensky, protože vojenské řešení těchto zamrzlých konfliktů neexistuje. Politický a ekonomický rozvoj, to je cesta, tak se stane Gruzie úspěšnou, nikoli když se to bude řešit vojensky. Na začátku srpna pak došlo k ostřelováno gruzínských vesnic Jihoosetinci a ruské mírové jednotky s tím nic neudělaly. I proto začali Gruzínci jednat. My si nemyslíme, že to byla ta nejlepší věc, nechtěli jsme žádný vojenský konflikt. Nicméně Gruzie se posunula do Jižní Osetie a to byla záminka, na kterou Rusko čekalo, aby mohli zahájit již předem plánovanou invazi do Gruzie. 20 tisíc vojáků se tam přesunulo během několika dní.
* Proč vás Saakašvili neuposlechl?
Saakašvili naší radě rozuměl, věděl, že řešit tuto situaci vojensky není dobré. Ale když jste vůdce země a cítíte, že jste byli napadeni ruskými silami, za těchto okolností se on rozhodl, že bude jednat. Nyní se můžeme dohadovat, zda to bylo správné, nebo ne. Hlavní ale je, že vše byl výsledek dlouhodobého tlaku na Gruzii, jak politického, ekonomického, tak vojenského.
* Může se i po tomto konfliktu Gruzie stát členem NATO? Například vlastně nejsou vytyčené její hranice.
To, co se řeklo na summitu v Bukurešti, platí. Ukrajina a Gruzie se stanou členy NATO. Ale bude to trvat nějakou dobu.
