* LN Je to již několik týdnů, co skončily olympijské hry. Jak byste je zhodnotil?
Za prvé, Číňané odvedli velice dobrou organizační práci ve smyslu organizace her, výstavby stadionů, zahajovacích ceremoniálů… Za druhé ale panuje poměrně velká nespokojenosti s tím, jak se chovali, že nedodržovali závazky, které učinili. Například se zavázali, že zlepší lidská práva. Mysleli jsme, že učiní více ve prospěch svobody tisku. Třeba ta šaráda s otevřením tří parků v Pekingu pro protesty, a potom zatčení kohokoli, kdo chtěl protestovat. To je monokl na oku mezinárodního společenství.
* LN V této souvislosti člověka napadne: proč se máme zajímat o lidská práva v Číně, dokud to nenarušuje naše obchodní zájmy?
Protože jako lidstvo čelíme stejným hrozbám. Protože bychom neměli být pokrytečtí, a pokud někde vyžadujeme dodržování lidských práv, měli bychom je vyžadovat všude. Tlak na dodržování lidských práv, i když to vypadá nerealisticky, je důležitý pro skupiny, které pracují na změně v Číně. Nemůžeme jim dát najevo, že máme rozdílné standardy pro Čínu a pro jiné země.
* LN Může se zdát, že v Evropě ani ve Spojených státech Číně dostatečně nerozumíme. Že se s ní snažíme jednat dle našich vlastních standardů, přičemž nakonec prohráváme. Souhlasíte s tím?
Ano. Máme tendenci přenášet na Čínu naše hodnoty. Očekáváme od ní, že se vzdá svých hodnot a přijme ty naše. Ale to problém. Číňané dobře chápou, že se do jejich země snažíme přenést naše hodnoty, ale odmítají to. Nějakou dobu jsou sice ochotni se podřizovat, ale jenom kvůli tomu, že tak od nás mohou získat věci, které chtějí. To se týká především ekonomických otázek. Jsou třeba ochotni souhlasit se závazky mezinárodního ekonomického systému, který jsme vytvořili my, nikoli oni. Ale když se podíváte na čínskou historii, tak zjistíte, že systémy vytvořené velmocemi mimo hranice Číny nepovažují Číňané za příliš hodnotné. Jsou totiž poměrně slušní egocentrici. Z toho vyplývá i jejich přístup, který je do jisté míry konfliktní. Na jednu stranu se účastní mezinárodního systému, protože je to výhodné, ale na stranu druhou se nechtějí účastnit plně, protože systému, který na ně tlačí, plně nevěří. Přirozené by pro ně bylo vytvořit vlastní systém. Ale to není možné. Takže hrají svou nacionální hru, což je v pořádku, pokud by ovšem plnili závazky, například v oblasti duševního vlastnictví a v mnoha dalších případech.
* LN Vypadá to, že ve chvíli, kdy byla Čína přijata do Světové obchodní organizace (WTO), ztratili jsme nástroje, kterými bychom ji přinutili, aby souhlasila se závazky a podmínkami. Je tomu skutečně tak?
To je pravda, ale stále máme nástroje, jak Čínu přinutit. Jsou dva. Ve chvíli, kdy byla Čína přijímána do WTO, museli jsme souhlasit s tím, že jí poskytneme speciální podmínky pro obchod, investice a podobně. Proto když neplní závazky, můžeme ji žalovat u WTO, což se ostatně děje. A když by tohle nefungovalo, máme možnost se stáhnout z WTO. Věřím, že by netrvalo dlouho, pokud by se situace nevyřešila a WTO by fungovala proti našim zájmům, že by například Kongres tlačil na to, abychom vystoupili ze Světové obchodní organizace.
* LN Jak vidíte budoucnost ruskočínského spojenectví, která získala rámec po podpisu šanghajské dohody?
Je to reakce Rusů na to, co se stalo v nedávné minulosti. Chtějí mezinárodně obnovit svou výjimečnou roli. V určitých ohledech, co se Rusů týká, dochází zřejmě k postupné proměně, která vyvrcholí generační změnou. Současní aparátčíci, současní vůdcové Ruska pociťují nespokojenost s tím, že Moskva byla odsouzena k roli druhořadé mocnosti. Musíme s tímto pocitem počítat a pracovat. Faktem ale je, že Rusové a Číňané toho nemají mnoho společného. Podobné je to ale ostatně s námi, máme více společného s Rusy než s Číňany. Nemyslím, že je to přirozená aliance, spíše jde o pragmatismus.
* LN Jak dlouho může toto pragmatické spojenectví trvat?
Nějakou dobu to trvat může. Proto je nutné, abychom v mezidobí my a naši evropští spojenci udržovali otevřené, blízké a rozvíjející se vztahy, především v kulturní a ekonomické oblasti. Musíme udržet integritu našeho spojenectví.
* LN Gruzínský případ a evropské a americké reakce na něj naznačují, že nemáme proti Rusku či Číně, pokud se rozhodnou porušovat pravidla a závazky, vhodné nástroje. Co bychom měli dělat?
Měli bychom přemýšlet o změně nástrojů, které používáme. Máme mnoho možností, jak toho dosáhnout. Nikdo před dvěma lety ze strany Ruska neočekával tento vývoj. Nicméně hrají hru, mají ekonomický vliv, ale zároveň jej nehodlají zneužít. Musíme být jednotní a obhajovat teritoriální integritu tam, kde si myslíme, že by měla být udržena. Rusové to zkoušejí a my na to musíme odpovědět. Zatím jsme nereagovali nejlépe, ale učíme se.
* LN A jak vidíte rusko-čínské vztahy ohledně například Sibiře? Kdosi řekl, že argumenty, které Rusko používá v případě Gruzie, se mu jednou mohou vymstít právě v případě Sibiře, která se postupně dostává do čínského vlivu...
Tato oblast má velký potenciál, že se stane epicentrem střetu ruských a čínských zájmů. Rusové a Číňané nemají kulturně mnoho společného. Během studené války každý z nich útočil na nás, ale zároveň na sebe. Číňané to příliš s lidmi ze Západu, a to včetně Rusů, neumějí.