LN Může Praha úspěšně předsedat Evropské unii, když neratifikuje Lisabonskou smlouvu?
Přejeme si, aby ji Česká republika ratifikovala. V Evropě by se považovalo takříkajíc za normální, kdyby Česká republika ratifikovala Lisabonskou smlouvu. Je těžko představitelné, že by země, která bude poprvé předsedat Evropské unii, způsobila ztroskotání jedné z největších dohod v historii Evropy.
LN Kdyby Česká republika Lisabonskou smlouvu odmítla, znamenalo by to její definitivní konec?
Ano, bylo by tomu tak.
LN Francie předsedala EU už mnohokrát. Co je při předsednictví unii nejtěžší?
Je mnoho, mnoho problémů, které můžete předvídat. Od toho je program předsednictví. Vedle toho je však mnoho nepředvídaného a je třeba být na to připraven. My jsme v teď polovině našeho předsednictví a za tu dobu jsme řešili tři zcela neočekávané události. Irsko řeklo ne, Rusko provedlo invazi do Gruzie a americké banky bankrotují.
LN A co zůstane v dějinách po současném francouzském předsednictví?
To, že jsme se dokázali postavit na odpor Rusku nebo že zvládneme finanční krizi, bude možná to, čeho si budeme z našeho předsednictví nejvíce vážit.
LN Vy si myslíte, že se Evropská unie postavila na odpor Rusku?
Jsme na začátku. Ti, kdo srovnávali krizi roku 2003 v Iráku a krizi 2008 v Gruzii, konstatovali, že když Evropa není rozdělená, existuje. A když Rusové napadli Gruzii, Washington nereagoval, NATO najednou neexistovalo. To, co existovalo, byla Evropská unie. Zasáhli jsme, a Rusové nedošli do Tbilisi, prezident Saakašvili je stále u moci. Rusko zůstalo v izolaci při uznání Abcházie a Jižní Osetie. To nejsou zanedbatelné věci.
LN Jak by měla podle vás Evropská unie reagovat na globální finanční krizi?
Finanční krize je jako požár, požár v domě. Když je požár, musí se oheň uhasit. Což znamená, že ministři financí jsou v permanentním kontaktu, zvláště u zemí, které mají ty nejdůležitější banky. Doufáme, že do poloviny října bude tento požár uhašen. Pokud ne, bude to velmi závažná katastrofa. Uvědomujeme si také, že musíme upravit pravidla finančního sektoru, jak na světové, tak na evropské úrovni, aby k těmto extrémním situacím nemohlo docházet. V krocích, které se chystáme přijmout, bude třeba pokračovat i během českého a švédského předsednictví. Je to práce na mnoho měsíců, ale možná i let.
