„Objevovaly se tu i věci, které známe z Iráku, ale vzhledem k tomu, že Afghánistán je hůř zásobený, vyskytuje se tu méně složitější elektroniky a více mechanických systémů.“
Tým pyrotechniků, oficiálně označovaný jako EOD (Explosive Ordnance Disposal) si vytvořil jedno z nejhezčích zákoutí na základně. Pod maskovací sítí nataženou mezi obytným dřevěným domkem a kontejnery se příjemně sedí i v parném odpoledni. Spolu se třemi americkými kolegy vyjíždějí ze základny relativně často. Odstraňují improvizované výbušné systémy (IED), dělají analýzy stop po raketových útocích, prohlídky míst, kde došlo k výbuchu nebo kde by mohla být výbušnina nastražena, či zneškodňují i starou munici.
Donedávna je hodně zaměstnávaly rakety, kterými povstalci útočí na základnu. Obvykle jde o čínskou raketu 107 mm, která obsahuje 1,3 kg výbušniny. Povstalci ji položí na zem, obloží kameny, které zaručují, že se nepohne do stran, vysypou k ní cestičku střelným prachem, který zapálí, a pak raketa letí. „Napomáhá jim k tomu kopcovitý terén, kdyby tady byla placka jako v Iráku, tak by museli vymýšlet složitější odpalovací zařízení,“ říká Ondřejův kolega, nadpraporčík Martin Horský.
Neodhalitelné nastražené výbušniny
„Poprvé jsme na to koukali jako u vytržení,“ usmívá se Ondřej. Tento způsob útoku není příliš přesný, ale pokud se dá povstalcům čas tak, že se dokážou „zastřílet“, jsou schopni trefit základnu, což se jim už několikrát podařilo. Nicméně pokud jsou místa odpalu často kontrolována, což se děje, povstalci si musejí najít nová a znovu se „zastřílet“.
Větší strach než z raket má většina spojenců z nastražených výbušnin. Nedají se prakticky odhalit a protikoaliční bojovníci stále zlepšují způsoby jejich pokládání i odpalování. IED ostatně už má na svědomí život jednoho z českých vojáků a na další najelo v září vozidlo české jednotky SOG. Naštěstí nebyl nikdo zraněn. Používaná vozidla Humvee jsou sice poměrně dobře chráněná proti útokům z boku, ale nikoli zespodu. Větší ochranu českým vojákům by měla zajistit vozidla Iveco.
Pro odpalování výbušnin využívají povstalci různé způsoby. Třeba jedno z českých vozidel najelo na prázdnou lahev od šamponu, ve které se ukrývaly dva plíšky a drátek. Ve chvíli, kdy se plíšky spojily, došlo k explozi. Jindy byla výbušnina odpálena na dálku - povstalec čekal ukrytý u vesnice, jako „zaměřovač“ mu posloužil do V rozvětvený kmen stromu a v okamžiku, kdy se v „zaměřovači“ objevilo vozidlo, IED odpálil a pak zmizel. „Tady v oblasti používají konvenční vojenské prostředky, jako jsou miny či dělostřelecké projektily,“ říká Ondřej. „Ale už máme informace o tom, že si výbušné směsi vaří sami.“ Časté jsou zde italské a britské miny či sovětská munice.
Vyšetřování takových událostí v terénu ztěžuje nedostatek času. Pyrotechnici se kvůli riziku dalšího útoku nemohou dlouho zdržovat na jednom místě. Proto místo co nejrychleji ohledají, seberou vše, co by mohlo sloužit jako důkaz, označí to a jedou na základnu.
Útoky jako v Severním Irsku
Znepokojivá jsou podezření, která se objevila na základě analýzy taktik protivníka, že povstalcům mohou pomáhat najatí odborníci ze zahraničí. „Při analýze vycházíme i z toho, co se objevuje na internetu. Natáčejí se, takže se dá dohledat, jak výbušniny připravují. Občas je vidět, že instruktoři mají bílou pleť,“ říká Martin. „Objevuje se tady rukopis útoků, ke kterým docházelo v Severním Irsku,“ dodává Ondřej.
Dalším ohrožením jsou sebevražední útočníci, kteří mají buď výbušninu na sobě, nebo ve vozidle. Nedávno měli spojenci na Shanku štěstí, když se takový útočník, který měl u základny odpálit auto naložené 50 kg výbušniny, sám přihlásil. „Muž vozidlo odstavil uprostřed pole a zatelefonoval, kde je. Pak zmizel. Měl strach, že by skončil ve vězení, proto to vyřešil takto. Ve vozidle jsme nalezli miny, rakety a výbušninu,“ popisuje případ pyrotechnik, který nechtěl být jmenován. Výbušniny bylo tolik, že by účinky exploze byly pro člověka na otevřeném prostranství fatální na stovky metrů.
Tým pyrotechniků, oficiálně označovaný jako EOD (Explosive Ordnance Disposal) si vytvořil jedno z nejhezčích zákoutí na základně. Pod maskovací sítí nataženou mezi obytným dřevěným domkem a kontejnery se příjemně sedí i v parném odpoledni. Spolu se třemi americkými kolegy vyjíždějí ze základny relativně často. Odstraňují improvizované výbušné systémy (IED), dělají analýzy stop po raketových útocích, prohlídky míst, kde došlo k výbuchu nebo kde by mohla být výbušnina nastražena, či zneškodňují i starou munici.
Donedávna je hodně zaměstnávaly rakety, kterými povstalci útočí na základnu. Obvykle jde o čínskou raketu 107 mm, která obsahuje 1,3 kg výbušniny. Povstalci ji položí na zem, obloží kameny, které zaručují, že se nepohne do stran, vysypou k ní cestičku střelným prachem, který zapálí, a pak raketa letí. „Napomáhá jim k tomu kopcovitý terén, kdyby tady byla placka jako v Iráku, tak by museli vymýšlet složitější odpalovací zařízení,“ říká Ondřejův kolega, nadpraporčík Martin Horský.
Neodhalitelné nastražené výbušniny
„Poprvé jsme na to koukali jako u vytržení,“ usmívá se Ondřej. Tento způsob útoku není příliš přesný, ale pokud se dá povstalcům čas tak, že se dokážou „zastřílet“, jsou schopni trefit základnu, což se jim už několikrát podařilo. Nicméně pokud jsou místa odpalu často kontrolována, což se děje, povstalci si musejí najít nová a znovu se „zastřílet“.
Větší strach než z raket má většina spojenců z nastražených výbušnin. Nedají se prakticky odhalit a protikoaliční bojovníci stále zlepšují způsoby jejich pokládání i odpalování. IED ostatně už má na svědomí život jednoho z českých vojáků a na další najelo v září vozidlo české jednotky SOG. Naštěstí nebyl nikdo zraněn. Používaná vozidla Humvee jsou sice poměrně dobře chráněná proti útokům z boku, ale nikoli zespodu. Větší ochranu českým vojákům by měla zajistit vozidla Iveco.
Pro odpalování výbušnin využívají povstalci různé způsoby. Třeba jedno z českých vozidel najelo na prázdnou lahev od šamponu, ve které se ukrývaly dva plíšky a drátek. Ve chvíli, kdy se plíšky spojily, došlo k explozi. Jindy byla výbušnina odpálena na dálku - povstalec čekal ukrytý u vesnice, jako „zaměřovač“ mu posloužil do V rozvětvený kmen stromu a v okamžiku, kdy se v „zaměřovači“ objevilo vozidlo, IED odpálil a pak zmizel. „Tady v oblasti používají konvenční vojenské prostředky, jako jsou miny či dělostřelecké projektily,“ říká Ondřej. „Ale už máme informace o tom, že si výbušné směsi vaří sami.“ Časté jsou zde italské a britské miny či sovětská munice.
Vyšetřování takových událostí v terénu ztěžuje nedostatek času. Pyrotechnici se kvůli riziku dalšího útoku nemohou dlouho zdržovat na jednom místě. Proto místo co nejrychleji ohledají, seberou vše, co by mohlo sloužit jako důkaz, označí to a jedou na základnu.
Útoky jako v Severním Irsku
Znepokojivá jsou podezření, která se objevila na základě analýzy taktik protivníka, že povstalcům mohou pomáhat najatí odborníci ze zahraničí. „Při analýze vycházíme i z toho, co se objevuje na internetu. Natáčejí se, takže se dá dohledat, jak výbušniny připravují. Občas je vidět, že instruktoři mají bílou pleť,“ říká Martin. „Objevuje se tady rukopis útoků, ke kterým docházelo v Severním Irsku,“ dodává Ondřej.
Dalším ohrožením jsou sebevražední útočníci, kteří mají buď výbušninu na sobě, nebo ve vozidle. Nedávno měli spojenci na Shanku štěstí, když se takový útočník, který měl u základny odpálit auto naložené 50 kg výbušniny, sám přihlásil. „Muž vozidlo odstavil uprostřed pole a zatelefonoval, kde je. Pak zmizel. Měl strach, že by skončil ve vězení, proto to vyřešil takto. Ve vozidle jsme nalezli miny, rakety a výbušninu,“ popisuje případ pyrotechnik, který nechtěl být jmenován. Výbušniny bylo tolik, že by účinky exploze byly pro člověka na otevřeném prostranství fatální na stovky metrů.
