* LN Od roku 1994 do roku 1996 jste byl na velvyslanectví USA v České republice. Jak byste porovnal Česko tehdy a dnes?
Soustředím se především na politické a bezpečnostní změny a zde došlo k velkému posunu. Česko se stalo uvnitř aliance lídrem v klíčových otázkách. Jednou z nich je třeba Afghánistán, kde se účastníte na obnově a chcete navýšit počet sil. Nejde pouze o Afghánistán, ale třeba i o oblast protiraketové obrany.
* LN Afghánistán a navyšování počtu sil je horké téma. Sociální demokraté, kteří jsou proti navýšení sil, vyhráli víkendové volby, takže mají o něco silnější hlas. Kdybyste je měl přesvědčovat, co byste jim řekl?
Nechci se zapojovat do interní české debaty, to mi nepřísluší. Ale v USA řešíme podobné věci, hledáme odpovědi na podobné otázky. Nejprve je zapotřebí se podívat do afghánské historie a říct si, proč se v oblasti jako spojenci angažujeme. Na konci 80. let bylo naším cílem vytlačit z Afghánistánu Sovětský svaz. Naše účast napomohla splnění tohoto cíle a - byť se o tom dá diskutovat - zároveň napomohla pádu sovětského impéria. Ale když jsme toho dosáhli, mezinárodní společenství Afghánistán opustilo, což vedlo jak k tragédii 11. září, tak k ohrožování Evropy teroristy - připomeňme útoky v Británii. Z Afghánistánu je minimálně zčásti financována takzvaná Al Kajda v Maghrebu. To vše by nás mělo vést k závěru, že v Afghánistánu mají Evropané i Američané společné bezpečnostní zájmy. Původně byly české síly vyslány předchozí vládou a tato vláda v tomto úsilí pokračuje. Každopádně jsou to politici, kteří musejí rozhodnout, jaké potenciální důsledky má to či ono rozhodnutí v reálném světě. A v něm potřebujeme síly schopné zajistit bezpečnost Afghánistánu. Neznamená to ale automaticky, že má jít o čistě vojenské řešení. Je a dále musí být přítomna rozvojová součást.
* LN Pokud bych byl oponent navyšování, namítl bych asi toto: V Afghánistánu jsme přibližně šest a půl roku a co se stalo? Tento rok je bezpečnostní situace v mnohém horší, než byla kdykoli předtím, nezdá se, že by bylo dosaženo pokroku při budování státu, který je zkorumpovaný, a tak by se dalo pokračovat. Pouze tvrdit, že je nutné navýšit síly je pro mě nedostatečné. Přicházíte s nějakou změnou strategie?
V Afghánistánu jsme se zavázali k dlouhodobé účasti. Jde o nesmírně chudou společnost, která prošla téměř třicetiletou válkou. Ekonomika je slabá. Nemá, třeba na rozdíl od Iráku, přírodní zdroje, stačí se podívat na čísla. Osmdesát procent populace je negramotné, celá generace Afghánců neměla během nadvlády Talibanu šanci získat vzdělání. Velkou částí našeho plánu musí být vytváření podmínek pro dobré vládnutí. Nejde tedy pouze o vojenské řešení. Ale z krátkodobého hlediska potřebujeme navýšení počtu bezpečnostních sil ze strany spojenců, dokud nevybudujeme afghánské národní síly - armádu a policii. Afghánci si musejí být schopni zajistit bezpečnost sami. A s bezpečností souvisí budování vlády jak na centrální, tak na lokální úrovni, což vyžaduje mezinárodní úsilí, více ekonomických zdrojů a lepší koordinaci vojenských a civilních aktivit. Doufáme, že se to podaří, takže bude možné zlepšit vládnutí, snížit korupci, řešit problém narkotik a zajistit, aby Afghánci byli schopni zajistit uspořádání, které přinese do oblasti mír. Pokud to neuděláme, a Afghánistán opustíme, není těžké odhadnout, co se bude dít - stane se útočištěm pro Al Kajdu a teroristy.
* LN Jeden z velkých problémů Afghánistánu je jednota velení. To se hodně týká omezení, která si národní státy vymínily pro své jednotky. Co se s tím dá dělat?
Ano, to je velký problém. Můj šéf Bob Gates tuto otázku neustále zmiňuje při jednání se svými kolegy ze zemí aliance. Za USA jsme už podnikli různé kroky, abychom situaci řešili. Třeba velitel ISAF (Mezinárodních bezpečnostních pomocných sil - pozn. aut.) může dle potřeby přesouvat jednotky z regionálního velitelství východ, pod které spadají americké jednotky v oblasti. Každopádně jsme rádi, že Češi jsou v tomto otevření, že nemají žádná omezení.
* LN Na konci 80. let jste byl na ambasádě v Moskvě. Pak jste se zabýval Ruskem. Co říkáte jeho návratu na světovou scénu stylem, jak to předvedlo v létě v Gruzii?
Jsem znepokojen disproporčním použitím síly v Gruzii. Také bych podtrhl, že s uznáním Abcházie a Jižní Osetie nemůžeme souhlasit, zvláště když existuje deset patnáct rezolucí OSN uznávajících teritoriální integritu Gruzie. Rusko by se takhle k sousedům chovat nemělo. Všichni jsme od konce studené války pracovali na tom, aby bylo Rusko partner, nikoli nepřítel. Ale je zapotřebí, aby Rusko respektovalo normy chování ke svým sousedům. Jsme rádi, že francouzský prezident Nicolas Sarkozy napomohl obnovení status quo ante. Když se na situaci podíváme šířeji, je jasné, že musíme najít schopnost čelit Rusku a jasně říct, že takto si vzájemné vztahy nepředstavujeme. Rusko ale tentokrát, na rozdíl od minulosti, zaplatilo určitou cenu, protože je součástí mezinárodního ekonomického systému. Pokud by Moskva podnikala takovéto akce, riskuje, že se bude izolovat. Doufejme, že časem změní kurz.
* LN Máte z Moskvy signály, že se chystá svůj postoj změnit?
Starých zvyků se člověk zbavuje těžko. Ale mezi Rusy jsou tací, kteří dobře rozumějí tomu, co znamená být mocností v moderním světě. Někteří z nás zřejmě podcenili stupeň ponížení, které znamenal pro Rusy konec Sovětského svazu a pád impéria. Ale uvidíme časem. Rusové se musejí rozhodnout, kterým směrem se vydají - jestli půjdou cestou spolupráce se Západem, nebo se vydají jinudy. Pokud by se tak stalo, musíme mít silné spojenectví, abychom byli schopni se s tím vypořádat.
* LN Dá se tedy říct, že v horším případě bude opět strategií k Rusku zadržování a odstrašování?
Doufám, že k tomu nedojde, ale pokud ano, jsme na to připraveni.
Soustředím se především na politické a bezpečnostní změny a zde došlo k velkému posunu. Česko se stalo uvnitř aliance lídrem v klíčových otázkách. Jednou z nich je třeba Afghánistán, kde se účastníte na obnově a chcete navýšit počet sil. Nejde pouze o Afghánistán, ale třeba i o oblast protiraketové obrany.
* LN Afghánistán a navyšování počtu sil je horké téma. Sociální demokraté, kteří jsou proti navýšení sil, vyhráli víkendové volby, takže mají o něco silnější hlas. Kdybyste je měl přesvědčovat, co byste jim řekl?
Nechci se zapojovat do interní české debaty, to mi nepřísluší. Ale v USA řešíme podobné věci, hledáme odpovědi na podobné otázky. Nejprve je zapotřebí se podívat do afghánské historie a říct si, proč se v oblasti jako spojenci angažujeme. Na konci 80. let bylo naším cílem vytlačit z Afghánistánu Sovětský svaz. Naše účast napomohla splnění tohoto cíle a - byť se o tom dá diskutovat - zároveň napomohla pádu sovětského impéria. Ale když jsme toho dosáhli, mezinárodní společenství Afghánistán opustilo, což vedlo jak k tragédii 11. září, tak k ohrožování Evropy teroristy - připomeňme útoky v Británii. Z Afghánistánu je minimálně zčásti financována takzvaná Al Kajda v Maghrebu. To vše by nás mělo vést k závěru, že v Afghánistánu mají Evropané i Američané společné bezpečnostní zájmy. Původně byly české síly vyslány předchozí vládou a tato vláda v tomto úsilí pokračuje. Každopádně jsou to politici, kteří musejí rozhodnout, jaké potenciální důsledky má to či ono rozhodnutí v reálném světě. A v něm potřebujeme síly schopné zajistit bezpečnost Afghánistánu. Neznamená to ale automaticky, že má jít o čistě vojenské řešení. Je a dále musí být přítomna rozvojová součást.
* LN Pokud bych byl oponent navyšování, namítl bych asi toto: V Afghánistánu jsme přibližně šest a půl roku a co se stalo? Tento rok je bezpečnostní situace v mnohém horší, než byla kdykoli předtím, nezdá se, že by bylo dosaženo pokroku při budování státu, který je zkorumpovaný, a tak by se dalo pokračovat. Pouze tvrdit, že je nutné navýšit síly je pro mě nedostatečné. Přicházíte s nějakou změnou strategie?
V Afghánistánu jsme se zavázali k dlouhodobé účasti. Jde o nesmírně chudou společnost, která prošla téměř třicetiletou válkou. Ekonomika je slabá. Nemá, třeba na rozdíl od Iráku, přírodní zdroje, stačí se podívat na čísla. Osmdesát procent populace je negramotné, celá generace Afghánců neměla během nadvlády Talibanu šanci získat vzdělání. Velkou částí našeho plánu musí být vytváření podmínek pro dobré vládnutí. Nejde tedy pouze o vojenské řešení. Ale z krátkodobého hlediska potřebujeme navýšení počtu bezpečnostních sil ze strany spojenců, dokud nevybudujeme afghánské národní síly - armádu a policii. Afghánci si musejí být schopni zajistit bezpečnost sami. A s bezpečností souvisí budování vlády jak na centrální, tak na lokální úrovni, což vyžaduje mezinárodní úsilí, více ekonomických zdrojů a lepší koordinaci vojenských a civilních aktivit. Doufáme, že se to podaří, takže bude možné zlepšit vládnutí, snížit korupci, řešit problém narkotik a zajistit, aby Afghánci byli schopni zajistit uspořádání, které přinese do oblasti mír. Pokud to neuděláme, a Afghánistán opustíme, není těžké odhadnout, co se bude dít - stane se útočištěm pro Al Kajdu a teroristy.
* LN Jeden z velkých problémů Afghánistánu je jednota velení. To se hodně týká omezení, která si národní státy vymínily pro své jednotky. Co se s tím dá dělat?
Ano, to je velký problém. Můj šéf Bob Gates tuto otázku neustále zmiňuje při jednání se svými kolegy ze zemí aliance. Za USA jsme už podnikli různé kroky, abychom situaci řešili. Třeba velitel ISAF (Mezinárodních bezpečnostních pomocných sil - pozn. aut.) může dle potřeby přesouvat jednotky z regionálního velitelství východ, pod které spadají americké jednotky v oblasti. Každopádně jsme rádi, že Češi jsou v tomto otevření, že nemají žádná omezení.
* LN Na konci 80. let jste byl na ambasádě v Moskvě. Pak jste se zabýval Ruskem. Co říkáte jeho návratu na světovou scénu stylem, jak to předvedlo v létě v Gruzii?
Jsem znepokojen disproporčním použitím síly v Gruzii. Také bych podtrhl, že s uznáním Abcházie a Jižní Osetie nemůžeme souhlasit, zvláště když existuje deset patnáct rezolucí OSN uznávajících teritoriální integritu Gruzie. Rusko by se takhle k sousedům chovat nemělo. Všichni jsme od konce studené války pracovali na tom, aby bylo Rusko partner, nikoli nepřítel. Ale je zapotřebí, aby Rusko respektovalo normy chování ke svým sousedům. Jsme rádi, že francouzský prezident Nicolas Sarkozy napomohl obnovení status quo ante. Když se na situaci podíváme šířeji, je jasné, že musíme najít schopnost čelit Rusku a jasně říct, že takto si vzájemné vztahy nepředstavujeme. Rusko ale tentokrát, na rozdíl od minulosti, zaplatilo určitou cenu, protože je součástí mezinárodního ekonomického systému. Pokud by Moskva podnikala takovéto akce, riskuje, že se bude izolovat. Doufejme, že časem změní kurz.
* LN Máte z Moskvy signály, že se chystá svůj postoj změnit?
Starých zvyků se člověk zbavuje těžko. Ale mezi Rusy jsou tací, kteří dobře rozumějí tomu, co znamená být mocností v moderním světě. Někteří z nás zřejmě podcenili stupeň ponížení, které znamenal pro Rusy konec Sovětského svazu a pád impéria. Ale uvidíme časem. Rusové se musejí rozhodnout, kterým směrem se vydají - jestli půjdou cestou spolupráce se Západem, nebo se vydají jinudy. Pokud by se tak stalo, musíme mít silné spojenectví, abychom byli schopni se s tím vypořádat.
* LN Dá se tedy říct, že v horším případě bude opět strategií k Rusku zadržování a odstrašování?
Doufám, že k tomu nedojde, ale pokud ano, jsme na to připraveni.