„Moskvané si tam budou léčit kožní choroby,“ říká starosta ruské metropole Jurij Lužkov. Věc má ale háček. Půda v Ein Bokeku je státní a podle místních zákonů nesmí přejít do cizích rukou. Radnice tohoto izraelského letoviska pod vedením Dova Lightbinufa proto vyjednává pro investora výjimku. Pokud by totiž z projektu sešlo, přesunul by se prý na protilehlou stranu Mrtvého moře - do Jordánska.
„Ten hotel je zatím jen na papíře. Stát by měl za deset let,“ upozorňuje 40letá Efrat z městské informační kanceláře v Ein Bokeku. „Ale upřímně, vy byste jela na dovolenou do hotelu jen se svými krajany?“ táže se poté Izraelka s přátelským úsměvem. Dokáže prý však pochopit, proč by to mohlo právě ruské klientele vyhovovat. „Hlavně odpadá jazyková bariéra a taky víte, co od koho čekat. Já osobně bych ovšem chtěla potkat na dovolené Izraelců co nejméně,“ dodává.
„Snad to bahno zabere“
To, že o Rusy není v Izraeli nouze, jistě nepřekvapí. Kromě více než milionu novousedlíků ze zemí bývalého Sovětského svazu přijíždějí rok co rok do „země zaslíbené“ také statisíce turistů - a ruskojazyčná klientela rozhodně není v menšině. Pravý boom ale cestovní kanceláře očekávají až teď. Poté co po dlouhých vyjednáváních mohou od konce září Rusové do Izraele jezdit bez víz.
Zatímco na severním cípu Mrtvého moře je ruština jen jedním z jazyků, na jihu v Ein Bokeku je slyšet mnohem častěji. Už u vjezdu do města také nelze přehlédnout azbukou psaný obří vývěsní štít prodejny „diamantů od Mrtvého moře“. Tradičně oblíbené komoditě konkurují nesčetné prodejny s kosmetikou s výtažky blahodárné soli či bahna. Rusko-izraelský kolorit dokreslují plážová ležení s matracemi, termoskami, ale i škvařícím se masem na přenosných grilech.
Pod slunečníkem tyčícím se přímo z nadnášející mořské hladiny odpočívá paní Olga. Přijela si z Ruska léčit k Mrtvému moři bolavé klouby. Jak říká, je to její poslední naděje. Cestu jí zaplatil syn. „Snad to bahno zabere. Za svou penzi bych mohla u nás tak akorát k rybníku,“ vtipkuje.
„Hotel pro Rusy by nám určitě nevadil, ale ani teď to tu není špatné. Bydlíme v Tulip Inn a na recepci umějí rusky, takže když je potřeba, domluvíme se,“ dodává dobře vypadající šedesátnice.
„Ten hotel je zatím jen na papíře. Stát by měl za deset let,“ upozorňuje 40letá Efrat z městské informační kanceláře v Ein Bokeku. „Ale upřímně, vy byste jela na dovolenou do hotelu jen se svými krajany?“ táže se poté Izraelka s přátelským úsměvem. Dokáže prý však pochopit, proč by to mohlo právě ruské klientele vyhovovat. „Hlavně odpadá jazyková bariéra a taky víte, co od koho čekat. Já osobně bych ovšem chtěla potkat na dovolené Izraelců co nejméně,“ dodává.
„Snad to bahno zabere“
To, že o Rusy není v Izraeli nouze, jistě nepřekvapí. Kromě více než milionu novousedlíků ze zemí bývalého Sovětského svazu přijíždějí rok co rok do „země zaslíbené“ také statisíce turistů - a ruskojazyčná klientela rozhodně není v menšině. Pravý boom ale cestovní kanceláře očekávají až teď. Poté co po dlouhých vyjednáváních mohou od konce září Rusové do Izraele jezdit bez víz.
Zatímco na severním cípu Mrtvého moře je ruština jen jedním z jazyků, na jihu v Ein Bokeku je slyšet mnohem častěji. Už u vjezdu do města také nelze přehlédnout azbukou psaný obří vývěsní štít prodejny „diamantů od Mrtvého moře“. Tradičně oblíbené komoditě konkurují nesčetné prodejny s kosmetikou s výtažky blahodárné soli či bahna. Rusko-izraelský kolorit dokreslují plážová ležení s matracemi, termoskami, ale i škvařícím se masem na přenosných grilech.
Pod slunečníkem tyčícím se přímo z nadnášející mořské hladiny odpočívá paní Olga. Přijela si z Ruska léčit k Mrtvému moři bolavé klouby. Jak říká, je to její poslední naděje. Cestu jí zaplatil syn. „Snad to bahno zabere. Za svou penzi bych mohla u nás tak akorát k rybníku,“ vtipkuje.
„Hotel pro Rusy by nám určitě nevadil, ale ani teď to tu není špatné. Bydlíme v Tulip Inn a na recepci umějí rusky, takže když je potřeba, domluvíme se,“ dodává dobře vypadající šedesátnice.