„Žádám vás, zmobilizujte se, dodržte své sliby,“ vyzýval představitele Evropské unie ve Štrasburku madagaskarský prezident Marc Ravalomanana. Svými slovy vyjádřil strach všech Afričanů, kteří se bojí, že kvůli finanční krizi bude do jejich zemí proudit méně tolik potřebné rozvojové pomoci.
Pravdou je, že se evropské země zavázaly dávat na rozvojovou pomoc 0,7 procenta HDP. A dosud tuto kvótu splnily jen čtyři – Švédsko, Lucembursko, Nizozemsko a Dánsko. Třetí ročník Evropských dnů rozvoje, které se konaly pod záštitou francouzského předsednictví EU, se tak stal pro mnohé africké vůdce příležitostí, aby zkritizovali své bohatší sousedy z Evropy.
„Pokud zničíme prales v Kongu a saharská poušť se bude jako doposud neustále šířit, budeme mít miliony environmentálních uprchlíků. Budete překvapeni mořem lidí, kteří se budou valit,“ uvedla Wangari Maathaiová, environmentální aktivistka a držitelka Nobelovy ceny za mír z roku 2004. „Můžete pak do Středomoří poslat armádu, ale stejně budou přicházet,“ varovala Maathaiová.
Třídenních Evropských dnů rozvoje, které skončily v pondělí, se letos zúčastnilo více než pět tisíc lidí ze všech kontinentů – jak politici, tak i stovky zástupců nejrůznějších nevládních i mezinárodních organizací, zástupci parlamentů či místních orgánů. Ve svých vyjádřeních ale představitelé rozvojového světa nešetřili ani sami sebe.
Například podle prezidenta Ravalomanany není možné jen čekat, až Evropa pomůže. „Musíme sami dokázat světu, že jsme schopní. Musíme zodpovědně vzít budoucnost našich zemí do svých rukou,“ uvedl Ravalomanana. Podobný názor zastává i Wangari Maathaiová. „Afrika musí sama za sebe bojovat, nejen se spoléhat na své přátele,“ uvedla ve Štrasburku. „Afrika není chudý kontinent, je to region velmi bohatý, ale velmi špatně spravovaný. Je zde potřeba investovat do lidí a do technologií, pak se posuneme správným směrem,“ dodala.
Jedním z hlavních afrických problémů je podle ní kácení lesů. Jak uvedla, šetrné zacházení s lesním porostem jí nevadí. „Ale byla jsem překvapená, když jsem se dozvěděla, že i dobrá společnost SIBA využije jen 35 procent dřeva, které získá, a zbytek není k ničemu. A když jsem se jich ptala, proč to tak je, odpověděli mi, že nemají technologie k tomu, aby mohli využít větší množství dřeva. Já ale vím, že existují země, které tyto technologie mají,“ prohlásila Maathaiová.
„Děti nemohou chodit do škol“
Rozvojová pomoc však nezávisí jen na technologiích, ale i na vůdcích a na mírovém prostředí, které musí v jednotlivých zemích vládnout. Významným hostem na Evropských dnech rozvoje byl i Morgan Tsvangirai, zimbabwský premiér a opoziční vůdce. „Náš národ nikdy netrpěl jako trpí nyní,“ uvedl Tsvangirai. I proto ve Štrasburku požádal všechny přítomné, aby tlačili na Mugabeho režim, aby umožnil přivést do země humanitární pomoc. „Potravinovou pomoc potřebuje pět milionů lidí, ceny se zvyšují každým dnem, šíří se cholera. Děti nemohou chodit do škol a ti, kteří mohou, zase zjišťují, že nemají učitele, protože ti už dávno ze země utekli,“ vylíčil současnou situaci.
„A desítky lidí jsou stále zavírány do vězení či dokonce zabíjeny,“ dodal. I přes to všechno ale zůstává optimistou. „Budeme dál pokračovat v boji za svobodné a demokratické Zimbabwe. Věříme v naše vítězství,“ uzavřel svou řeč, která zároveň ukončila i třídenní štrasburské setkání.
Pravdou je, že se evropské země zavázaly dávat na rozvojovou pomoc 0,7 procenta HDP. A dosud tuto kvótu splnily jen čtyři – Švédsko, Lucembursko, Nizozemsko a Dánsko. Třetí ročník Evropských dnů rozvoje, které se konaly pod záštitou francouzského předsednictví EU, se tak stal pro mnohé africké vůdce příležitostí, aby zkritizovali své bohatší sousedy z Evropy.
„Pokud zničíme prales v Kongu a saharská poušť se bude jako doposud neustále šířit, budeme mít miliony environmentálních uprchlíků. Budete překvapeni mořem lidí, kteří se budou valit,“ uvedla Wangari Maathaiová, environmentální aktivistka a držitelka Nobelovy ceny za mír z roku 2004. „Můžete pak do Středomoří poslat armádu, ale stejně budou přicházet,“ varovala Maathaiová.
Třídenních Evropských dnů rozvoje, které skončily v pondělí, se letos zúčastnilo více než pět tisíc lidí ze všech kontinentů – jak politici, tak i stovky zástupců nejrůznějších nevládních i mezinárodních organizací, zástupci parlamentů či místních orgánů. Ve svých vyjádřeních ale představitelé rozvojového světa nešetřili ani sami sebe.
Například podle prezidenta Ravalomanany není možné jen čekat, až Evropa pomůže. „Musíme sami dokázat světu, že jsme schopní. Musíme zodpovědně vzít budoucnost našich zemí do svých rukou,“ uvedl Ravalomanana. Podobný názor zastává i Wangari Maathaiová. „Afrika musí sama za sebe bojovat, nejen se spoléhat na své přátele,“ uvedla ve Štrasburku. „Afrika není chudý kontinent, je to region velmi bohatý, ale velmi špatně spravovaný. Je zde potřeba investovat do lidí a do technologií, pak se posuneme správným směrem,“ dodala.
Jedním z hlavních afrických problémů je podle ní kácení lesů. Jak uvedla, šetrné zacházení s lesním porostem jí nevadí. „Ale byla jsem překvapená, když jsem se dozvěděla, že i dobrá společnost SIBA využije jen 35 procent dřeva, které získá, a zbytek není k ničemu. A když jsem se jich ptala, proč to tak je, odpověděli mi, že nemají technologie k tomu, aby mohli využít větší množství dřeva. Já ale vím, že existují země, které tyto technologie mají,“ prohlásila Maathaiová.
„Děti nemohou chodit do škol“
Rozvojová pomoc však nezávisí jen na technologiích, ale i na vůdcích a na mírovém prostředí, které musí v jednotlivých zemích vládnout. Významným hostem na Evropských dnech rozvoje byl i Morgan Tsvangirai, zimbabwský premiér a opoziční vůdce. „Náš národ nikdy netrpěl jako trpí nyní,“ uvedl Tsvangirai. I proto ve Štrasburku požádal všechny přítomné, aby tlačili na Mugabeho režim, aby umožnil přivést do země humanitární pomoc. „Potravinovou pomoc potřebuje pět milionů lidí, ceny se zvyšují každým dnem, šíří se cholera. Děti nemohou chodit do škol a ti, kteří mohou, zase zjišťují, že nemají učitele, protože ti už dávno ze země utekli,“ vylíčil současnou situaci.
„A desítky lidí jsou stále zavírány do vězení či dokonce zabíjeny,“ dodal. I přes to všechno ale zůstává optimistou. „Budeme dál pokračovat v boji za svobodné a demokratické Zimbabwe. Věříme v naše vítězství,“ uzavřel svou řeč, která zároveň ukončila i třídenní štrasburské setkání.