Soudce Richard J. Leon byl dokonce ještě striktnější a nařídil nejen „okamžité“ propuštění vězňů, ale současně vyzval vládu, aby jim v jejich vlasti zajistila nový domov a novou sociální existenci. Dodatečně pak požádal právníky ministerstva spravedlnosti, aby se proti jeho verdiktu neodvolávali k vyšší instanci a případ tak dál neprotahovali. Chtěl, aby zohlednili fakt, že jsou Alžířané zadržováni už od konce roku 2001.
„Sedm let čekání na spravedlivý soud... je podle mě víc než dost,“ citoval soudce Leona deník The Washington Post.
Poslední kapka
Rozsudek je první svého druhu. Až do letošního června neměli vězni v Guantánamu prakticky žádná práva, rozhodně mohli zapomenout na to, že by dostali šanci hájit se před porotou. Změnil to až verdikt Nejvyššího soudu, který jim v souladu s ústavou přiznal právo odvolat se proti nezákonnému zatčení.
Výsledek soudu s pěticí Alžířanů je pak v Americe vnímán jako pomyslná „poslední kapka“, která by měla definitivně zpečetit osud vězení, v němž je momentálně zadržováno ještě asi 250 vězňů. K soudu se v uplynulých měsících odvolalo víc než 200 z nich.
Chybějící důkazy
Soudce Leon projednával případy šesti Alžířanů, které Američané zatkli koncem roku 2001 v Bosně. Vláda, nebo přesněji ministerstvo spravedlnosti je podezíraly z toho, že plánují ozbrojený útok na americké vojáky v Afghánistánu. V případě jednoho z nich úřady i předložily dost důkazů o tom, že spolupracoval s teroristickou organizací Al Kajda. Ve zbylých pěti případech ale vládě důkazy chyběly.
Paradoxní je, že verdikt vynesl soudce, kterého do úřadu navrhl a jmenoval sám prezident George W. Bush. Tentýž soudce dokonce před třemi lety rozhodl, že vězni zadržovaní v Guantánamu nemají právo domáhat se slyšení před porotou. Právě jeho rozsudek letos v červnu zvrátil Nejvyšší soud.
Bush a ministerstvo spravedlnosti ale ještě nesložili zbraně. Argumentují přitom od začátku tímtéž: mimořádné okolnosti si žádají mimořádná opatření.
Vědí málo nebo nic
Řada z těch, kteří jsou vězněni v Guantánamu, nejspíš skutečně je nějak napojená na Al Kajdu, respektive na afghánský Taliban. Vláda je zadržuje nejen kvůli plánování nebo účasti na teroristických útocích, ale i proto, aby je donutila vypovídat. Metody výslechu jsou ale často na hraně zákona, a proto je nutné držet vězně mimo území Spojených států. Ostatně obdobnou praxi razí americká CIA už od poloviny 50. let.
Těžší je to s vězni, kteří se do Guantánama dostali neprávem. O Al Kajdě nebo Talibanu toho vědí buď minimum nebo vůbec nic. V takových případech nelze argumentovat tvrzením typu: Když se kácí les, lítají třísky.
„Ten rozsudek definitivně pohřbil politiku současné vlády,“ nechal se slyšet Scott Silliman, který přednáší právo na Duke University v Severní Karolíně a dodal: „Tohle rozhodně nejsou poslední vězni, které soud osvobodí.“
„Sedm let čekání na spravedlivý soud... je podle mě víc než dost,“ citoval soudce Leona deník The Washington Post.
Poslední kapka
Rozsudek je první svého druhu. Až do letošního června neměli vězni v Guantánamu prakticky žádná práva, rozhodně mohli zapomenout na to, že by dostali šanci hájit se před porotou. Změnil to až verdikt Nejvyššího soudu, který jim v souladu s ústavou přiznal právo odvolat se proti nezákonnému zatčení.
Výsledek soudu s pěticí Alžířanů je pak v Americe vnímán jako pomyslná „poslední kapka“, která by měla definitivně zpečetit osud vězení, v němž je momentálně zadržováno ještě asi 250 vězňů. K soudu se v uplynulých měsících odvolalo víc než 200 z nich.
Chybějící důkazy
Soudce Leon projednával případy šesti Alžířanů, které Američané zatkli koncem roku 2001 v Bosně. Vláda, nebo přesněji ministerstvo spravedlnosti je podezíraly z toho, že plánují ozbrojený útok na americké vojáky v Afghánistánu. V případě jednoho z nich úřady i předložily dost důkazů o tom, že spolupracoval s teroristickou organizací Al Kajda. Ve zbylých pěti případech ale vládě důkazy chyběly.
Paradoxní je, že verdikt vynesl soudce, kterého do úřadu navrhl a jmenoval sám prezident George W. Bush. Tentýž soudce dokonce před třemi lety rozhodl, že vězni zadržovaní v Guantánamu nemají právo domáhat se slyšení před porotou. Právě jeho rozsudek letos v červnu zvrátil Nejvyšší soud.
Bush a ministerstvo spravedlnosti ale ještě nesložili zbraně. Argumentují přitom od začátku tímtéž: mimořádné okolnosti si žádají mimořádná opatření.
Vědí málo nebo nic
Řada z těch, kteří jsou vězněni v Guantánamu, nejspíš skutečně je nějak napojená na Al Kajdu, respektive na afghánský Taliban. Vláda je zadržuje nejen kvůli plánování nebo účasti na teroristických útocích, ale i proto, aby je donutila vypovídat. Metody výslechu jsou ale často na hraně zákona, a proto je nutné držet vězně mimo území Spojených států. Ostatně obdobnou praxi razí americká CIA už od poloviny 50. let.
Těžší je to s vězni, kteří se do Guantánama dostali neprávem. O Al Kajdě nebo Talibanu toho vědí buď minimum nebo vůbec nic. V takových případech nelze argumentovat tvrzením typu: Když se kácí les, lítají třísky.
„Ten rozsudek definitivně pohřbil politiku současné vlády,“ nechal se slyšet Scott Silliman, který přednáší právo na Duke University v Severní Karolíně a dodal: „Tohle rozhodně nejsou poslední vězni, které soud osvobodí.“
