O jeho přelíčení je zájem i proto, že jde o vůbec první případ, který projednává zmiňovaný tribunál, ustanovený jako první stálý soud pro mezinárodní zločiny v roce 2002 (na základě dohody z Říma z roku 1998). Lubanga měl před ním původně stanout už loni v červnu, ale přelíčení muselo být odloženo kvůli sporu žaloby a soudu o tzv. důvěrné důkazní materiály. Příslušníci mírových sil OSN a lidé z neziskových organizací je žalobě nabídli pod podmínkou, že s nimi nebude předem seznamovat druhou stranu. Soud s tím ale nesouhlasil. Po měsících dohadů nakonec žaloba ustoupila a nechala do důkazů nahlédnout soud i obhajobu.
Já ne, to jiní...
„Založil a vedl jednu z nejnebezpečnějších žoldáckých band v Ituri,“ řekl o Lubangovi žalobce Luis Moreon-Ocampo. Konkrétně vedl tzv. Unii konžských vlastenců, známější pod zkratkou UPC. Ta postupně ovládla provincii Ituri (bohaté naleziště zlata), a to „svévolným zatýkáním, popravami a únosy“. Podle organizace Human Rights Watch šlo o „systematický teror, jehož nedílnou součástí bylo mučení“.
Během konfliktu, který začal v roce 1999, přišlo o život 50 tisíc lidí, další tři miliony zemřely hladem a nemocemi. Zdaleka nejhorší obvinění, která se Lubangovi kladou za vinu, se však vztahují k dětem. Po vzoru Libérie a Sierry Leone si i jeho žoldáci vybírali rekruty a oběti z řad školáků. Unášeli je prý na ulici a jejich výcviku se několikrát osobně zúčastnil i Lubanga.
Unášela se i dospívající děvčata. „Prý budoucí manželky. Ale manželky bylo silné slovo, ve skutečnosti to byly sexuální otrokyně,“ citoval deník The New York Times žalobce Moreona-Ocampa.
Richard Dicker z Human Rights Watch s Lubangou mluvil rok před jeho zatčením. „Odmítal veškerá obvinění a svaloval to na jiné,“ řekl Dicker. To samé zopakoval včera ústy své obhájkyně.
Já ne, to jiní...
„Založil a vedl jednu z nejnebezpečnějších žoldáckých band v Ituri,“ řekl o Lubangovi žalobce Luis Moreon-Ocampo. Konkrétně vedl tzv. Unii konžských vlastenců, známější pod zkratkou UPC. Ta postupně ovládla provincii Ituri (bohaté naleziště zlata), a to „svévolným zatýkáním, popravami a únosy“. Podle organizace Human Rights Watch šlo o „systematický teror, jehož nedílnou součástí bylo mučení“.
Během konfliktu, který začal v roce 1999, přišlo o život 50 tisíc lidí, další tři miliony zemřely hladem a nemocemi. Zdaleka nejhorší obvinění, která se Lubangovi kladou za vinu, se však vztahují k dětem. Po vzoru Libérie a Sierry Leone si i jeho žoldáci vybírali rekruty a oběti z řad školáků. Unášeli je prý na ulici a jejich výcviku se několikrát osobně zúčastnil i Lubanga.
Unášela se i dospívající děvčata. „Prý budoucí manželky. Ale manželky bylo silné slovo, ve skutečnosti to byly sexuální otrokyně,“ citoval deník The New York Times žalobce Moreona-Ocampa.
Richard Dicker z Human Rights Watch s Lubangou mluvil rok před jeho zatčením. „Odmítal veškerá obvinění a svaloval to na jiné,“ řekl Dicker. To samé zopakoval včera ústy své obhájkyně.
