LN Paní Radičová, český prezident Václav Klaus, dlouholetý předseda ODS, která je sesterskou stranou vaší Slovenské demokratické a křesťanské unie, podpořil vašeho „národně a sociálně“ se profilujícího soupeře, současného prezidenta Ivana Gašparoviče. Překvapilo vás to?
U pana Klause zásadně nebývám zaskočená ani překvapená.
LN Ve volební kampani vůči vám vaši soupeři vytáhli, což se už patnáct let nestalo, že jste v roce 1991 údajně podporovala zachování Československa a účastnila jste se aktivně kampaně, která žádala, aby o rozdělení či zachování společného státu rozhodli občané v referendu. Stýská se vám po Československu?
Prožila jsem většinu života v Československu, ale výraz „stýská“ bych nepoužila. Chtěla bych zdůraznit, že to byla naše společná historie. Že to, že vůbec mohl vzniknout slovenský stát, bylo možné jen díky tomu, že nejdříve bylo Československo. Československé období nám pomohlo doplavat do vod listopadu 1989. A to, že otázka uspořádání vzájemných vztahů byla vždy aktuální, ukazuje rok 1968, kdy z celé demokratizace zůstal jen motiv federace. Podobně tak v listopadu 1989, kdy v Česku vzniklo Občanské hnutí a na Slovensku Veřejnost proti násilí, tedy dvě rozdílné politické scény, ne jedna společná. A od prvního momentu, jak to už demokratizace přináší, tu byla otázka kompetencí, decentralizace moci. Ale ani jedna politická strana na Slovensku do roku 1992, kromě Slovenské národní strany (SNS), neměla ve svém programu rozbití společného státu. Ani Gašparovičovo HZDS, ani SDL dnešního premiéra Roberta Fica. Jen SNS. A to, že nakonec k rozpadu došlo, bylo vyjádřeno Gašparovičovým HZDS jasně: „Do samostatnosti jsme byli donuceni“.
LN Takže vy jste tehdy nechtěla, aby bylo Slovensko nuceno k samostatnosti?
Chtěla jsem, aby občané měli možnost vyjádřit se v referendu. Šlo především o načasování. Zda to v tu chvíli byla skutečně ta správná volba. Vždyť jsme se o pár let později znovu sešli jako členské státy Evropské unie. A jsem přesvědčená, že cena, kterou jsme v roce 1993 za samostatnost zaplatili, byla poměrně vysoká. Zaplatili jsme totiž obdobím mečiarismu.
LN Asi nejviditelnějším momentem kampaně byla takzvaná „maďarská karta“, kdy vám Ivan Gašparovič a strany, které ho podporují, vyčítají, že jste byla v prvním kole zvolena hlasy půl milionu slovenských Maďarů. Co byste na to odpověděla? A je pravda, že jste jako první kandidát oslovila maďarské voliče plakáty v maďarštině?
Tak postupně. Neoslovila jsem je maďarskými plakáty. Ale v těch obcích, kde platí zákon o dvojjazyčnosti, jsem měla billboardy dvojjazyčné – ve slovenštině a maďarštině, a teď před druhým kolem i v rusínštině. To je trochu rozdíl, zásadní rozdíl. Další moment – před pěti lety prezident Gašparovič získal v druhém kole v Dunajské Stredě (centru slov. Maďarů, pozn. red.) téměř osmdesát procent hlasů – tehdy nikdo, ani Slovenská národní strana, nekreslil mapky a neříkal, že Gašparovič byl zvolený Maďary. Tehdy to bylo v pořádku. U mě to v pořádku najednou není. Ptám se, kdo tady hraje maďarskou kartu? A proč? Kdo má takový strach z Radičové?
LN Proč by z vašeho pohledu už dál neměl být prezidentem Ivan Gašparovič?
Dvacet let po listopadu 1989 jsem hluboce přesvědčená, že je čas na obměnu politické generace. Že je skutečně třeba, aby dostali šanci ti, kteří nejsou zatíženi minulým obdobím. Kteří neuvázli v síti politikaření, divokých privatizací, noci dlouhých nožů (noční zasedání parlamentu, kdy expremiér Mečiar v roce 1995 obsadil svými lidmi všechny funkce ve státě, pozn. red.), vylučování poslanců z parlamentu nebo podezření z kupování poslaneckých hlasů, které se připisuje konci druhé vlády Mikuláše Dzurindy v roce 2006.
LN Tím narážíte na často zmiňovanou výhradu, že váš soupeř Ivan Gašparovič v úřadu nebyl příliš aktivní, nebo jak říkají mnozí na Slovensku, prostě není jako prezident příliš pracovitý?
Především jsem se nechtěla příliš vyjadřovat k minulosti pana Gašparoviče a používat to jako hlavní trumf v souboji o naši budoucnost. Ale faktem zůstává, že jestliže se dnes pan prezident zúčastňuje summitu NATO, tak tam může jet proto, že členství Slovenska v alianci umožnily politické strany, které mě podporují. Stali jsme se členskou zemí EU a NATO nikoli v období, kdy vládlo na Slovensku Hnutí za demokratické Slovensko v čele s pány Mečiarem a Gašparovičem.
| Celý rozhovor s prezidentskou kandidátkou Radičovou si přečtěte v pátečním vydání deníku |
