Ani ne před měsícem vyděsil obsluhu restaurace v North Hamptonu v americkém státě New Hampshire mladík, který se v přilehlém parčíku potuloval se zbraní v ruce. Přivolaná policie ho zpacifikovala, aby následně zjistila, že jde o jednoho z účastníků „hry na zabijáka“. Zbraň, kterou měl u sebe, byla replika - vyklubala se z ní obyčejná vodní pistole.
Hra, o které je řeč, je v USA už léta oblíbenou kratochvílí vysokoškolských studentů. V čím dál větší míře se však začíná prosazovat i na středních školách. Zvlášť prý v New Yorku, kde ji každoročně „vylepšují“.
K vidění jsou pak podobné scény jako ta, jež se odehrála před měsícem v North Hamptonu - do kavárny vtrhne třinácti- až patnáctiletý mladík s pistolí v ruce a...
Po všech masakrech na amerických středních, ale i vysokých školách se lidem nelze divit, že jim za takových okolností tuhne krev v žilách.
Střílí se i na letišti
„Rád bych viděl hned ze začátku pár pěkných masakrů,“ citoval před časem deník The New York Times nejmenovaného mladíka ze soukromé školy St. Ann, který byl jmenován „soudcem“.
Jeho úkolem je jednak dohlížet na dodržování „pravidel“, ale i rozhodovat o tom, kdo má koho zneškodnit. „Minimálně jeden souboj bude hodně zajímavý - poslal jsem proti sobě kluka a jeho holku,“ liboval si.
Hry na zabijáka se účastní čtyřčlenné týmy, odehrává se v kulisách reálného života a táhne se obvykle až dva týdny. Cíl je jednoduchý - „vyvraždit“ týmy protihráčů. O tom, kdo všechno stojí na straně nepřítele, však hráči nevědí. Soudce každému z nich sdělí jen jedno jméno. Všichni si zároveň musejí dávat pozor - jsou totiž nejen lovci, ale i kořistí. Obvykle se používají už zmiňované vodní pistole.
„Před dvěma lety jsem řešil zapeklitou situaci. Na poslední chvíli jsem zjistil, že se moje dva terče chystají na pár dní do Tel Avivu. Jak je ale zneškodnit na letišti se vší tou ochrankou? Navíc když letěli s El Al (izraelská aerolinka, jejíž lety jsou obvykle střeženy ještě přísněji, pozn. red.)?“ vykládal jeden z účastníků hry Jake Protell.
Vyřešil to tak, že požádal soudce o povolení použít jako zbraň stříkající zvířátka, která se dávají dětem na hraní do vany. „Chytil jsem je těsně předtím, než prošli poslední kontrolou,“ liboval si. „Všichni byli pěkně vyjukaní.“
V bezpečí školy
Během prvního týdne byly ze hry vyřazeny takřka všechny týmy nováčků. V další fázi už bylo potřeba sofistikovanějších metod (jeden tým využil počítače k tomu, aby vylákal svou oběť z bezpečí domova; díky hackerskému umění jednoho z členů týmu se na displeji telefonu objevilo číslo spoluhráče a nic netušící oběť vyšla ven).
Hra své účastníky doslova pohltí - přespávají v autech, schovávají se u příbuzných a paradoxně i ve škole, která je vyhlášena za jednu z mála tak zvaných bezpečných zón, kde se nesmí zabíjet.
Hra, o které je řeč, je v USA už léta oblíbenou kratochvílí vysokoškolských studentů. V čím dál větší míře se však začíná prosazovat i na středních školách. Zvlášť prý v New Yorku, kde ji každoročně „vylepšují“.
K vidění jsou pak podobné scény jako ta, jež se odehrála před měsícem v North Hamptonu - do kavárny vtrhne třinácti- až patnáctiletý mladík s pistolí v ruce a...
Po všech masakrech na amerických středních, ale i vysokých školách se lidem nelze divit, že jim za takových okolností tuhne krev v žilách.
Střílí se i na letišti
„Rád bych viděl hned ze začátku pár pěkných masakrů,“ citoval před časem deník The New York Times nejmenovaného mladíka ze soukromé školy St. Ann, který byl jmenován „soudcem“.
Jeho úkolem je jednak dohlížet na dodržování „pravidel“, ale i rozhodovat o tom, kdo má koho zneškodnit. „Minimálně jeden souboj bude hodně zajímavý - poslal jsem proti sobě kluka a jeho holku,“ liboval si.
Hry na zabijáka se účastní čtyřčlenné týmy, odehrává se v kulisách reálného života a táhne se obvykle až dva týdny. Cíl je jednoduchý - „vyvraždit“ týmy protihráčů. O tom, kdo všechno stojí na straně nepřítele, však hráči nevědí. Soudce každému z nich sdělí jen jedno jméno. Všichni si zároveň musejí dávat pozor - jsou totiž nejen lovci, ale i kořistí. Obvykle se používají už zmiňované vodní pistole.
„Před dvěma lety jsem řešil zapeklitou situaci. Na poslední chvíli jsem zjistil, že se moje dva terče chystají na pár dní do Tel Avivu. Jak je ale zneškodnit na letišti se vší tou ochrankou? Navíc když letěli s El Al (izraelská aerolinka, jejíž lety jsou obvykle střeženy ještě přísněji, pozn. red.)?“ vykládal jeden z účastníků hry Jake Protell.
Vyřešil to tak, že požádal soudce o povolení použít jako zbraň stříkající zvířátka, která se dávají dětem na hraní do vany. „Chytil jsem je těsně předtím, než prošli poslední kontrolou,“ liboval si. „Všichni byli pěkně vyjukaní.“
V bezpečí školy
Během prvního týdne byly ze hry vyřazeny takřka všechny týmy nováčků. V další fázi už bylo potřeba sofistikovanějších metod (jeden tým využil počítače k tomu, aby vylákal svou oběť z bezpečí domova; díky hackerskému umění jednoho z členů týmu se na displeji telefonu objevilo číslo spoluhráče a nic netušící oběť vyšla ven).
Hra své účastníky doslova pohltí - přespávají v autech, schovávají se u příbuzných a paradoxně i ve škole, která je vyhlášena za jednu z mála tak zvaných bezpečných zón, kde se nesmí zabíjet.