Taghríd žila se svou rodinou v Nábulusu na okupovaném Západním břehu, již v šestnácti letech ji otec přinutil provdat se za muže o mnoho staršího. Jak před soudem prohlásila, prý ji nutil k prostituci, proto se rozvedla. Před pár měsíci pak potkala Mahmúda. Ten ji natolik okouzlil, že se rozhodla doprovodit ho do Tel Avivu a intimně se s ním sblížila. Mahmúd ji po pár dnech zavedl do jedné z kanceláří v centru města, tam již měli čekat izraelští tajní agenti. Vyrukovali na ni s videem, na kterém byly její záběry v posteli s Mahmúdem. A jestliže jim prý nebude pomáhat, pohrozili, že video zašlou její rodině. Chtěli informace o činnosti několika militantů v Nábulusu.
Taghríd tak pět měsíců sledovala pohyb asi deseti mužů a informovala o všem Izraelce. Brzy se ale začala stávat pro Palestince podezřelou, udeřili na ni a ona se přiznala. „Je mi opravdu líto všeho, co jsem udělala. Nechtěla jsem někoho zranit,“ zopakovala pak prý několikrát vyšetřovatelům. Nikdo z její rodiny se u soudu neobjevil. I kdyby ji z vězení pustili dříve, její život již nikdy nebude jako dřív, „zrádci“ nejsou v palestinské společnosti vítáni. „Mnoho našich mužů bylo v minulosti zabito či zadrženo právě kvůli zrádcům, jako je ona. Snažíme se vybudovat palestinský stát a tito lidé nám to znemožňují,“ citoval britský list The Guardian soudce Aláma Dalbího.
Taghríd ale ještě může mluvit o štěstí, že vyvázla pouze s vězením. Podle organizací na ochranu lidských práv bylo za zradu odsouzeno za posledních čtrnáct let 26 Palestinců. Několikanásobně větší množství „zrádců“ ale bylo zastřeleno bez soudu přímo na ulici.
