Odvolací soud dospěl k závěru, že Munír Saíd Marzúk, který ve svém volnu rád píše básně, neměl v úmyslu prezidenta urazit, uvedl tento zdroj. Jeho verše nebyly určeny k publikování, psal si sám pro sebe, dodal.
Marzúkův právník, jehož citoval místní tisk, rozsudek uvítal a označil jej za vítězství svobody vyjadřování.
Marzúk psal básně, které dával svým přátelům a které chtěl jednou použít jako texty k písním. Ovšem jeden jeho kolega v práci usoudil, že Marzúk ve své poezii urazil prezidenta a podal na něj trestní oznámení. Co urážlivého muž napsal, zdroje neuvedly.
Soud uznal Marzúkovu vinu a v květnu vyměřil básníkovi-amatérovi maximální trest, s jakým v podobných případech počítá místní zákon. Nejnižším trestem je v tomto případě jednodenní žalář.