Reportérka si jej nevybrala náhodou. Jeho jméno je James Hansen a daleko víc než jako šéf Goddardova institutu pro výzkum vesmíru NASA se proslavil jako člověk, který už léta varuje před globálním oteplováním.
Na rozdíl od nejrůznějších "popularizátorů" je Hansen profesionál. To on vytvořil před třiceti lety jeden z prvních klimatologických modelů (přezdívalo se mu Model Zero), ze kterého dodnes vychází.
Ve svých osmašedesáti letech nepatří k těm, kteří by na sebe museli za každou cenu strhávat pozornost. Před nedávnem ale na základě výpočtů dospěl k závěru, že na nápravu už lidstvu moc času nezbývá, proto se rozhodl vyjít do ulic.
Množství oxidu uhličitého v atmosféře už podle něj dosáhlo hodnot, které si žádají urgentní akci. Pokud lidstvo nezačne okamžitě jednat a nezbaví se v následujících dvou desítkách let všech tepelných elektráren, varuje Hansen, existuje reálné riziko, že na Zemi dojde ke změnám takového rázu, že už si s nimi nikdo neporadí.
Vyhraná sázka
Hansenův zájem se kdysi upíral jiným směrem, přesněji k Venuši. Po studiích na Iowské univerzitě odešel rovnou k NASA, do Goddardova institutu, kterému dnes šéfuje. Tehdy jako expert na klima na Venuši.
O jiné věci se začal zajímat až v 70. letech, poté, co se začalo mluvit o vlivu člověka na atmosféru (trio chemiků tehdy získalo Nobelovu cenu za to, že dokázali, že chlorofluorokarbony – jinak freony – ničí ozonovou vrstvu). "Uvědomili jsme si, že se nám přímo před očima mění naše vlastní planeta – a to bylo mnohem zajímavější," vzpomíná dnes.
Hansen se tehdy rozhodl využít počítačového programu pro předpověď počasí a s jeho pomocí vypočítat, co se stane, pokud se hodnoty skleníkových plynů v atmosféře kupříkladu zdvojnásobí.
V roce 1981 pak zveřejnil v časopisu Science studii, ve které předpověděl, že v následující dekádě dojde k neobvyklému vzrůstu teplot (a měl pravdu). V téže studii tvrdil, že i devadesátá léta budou teplotně nadprůměrná (ani v tom se nemýlil). A nakonec předpověděl, že na konci tisíciletí se objeví první známky procesu globálního oteplování, a to ve formě nepřirozeně nestálého a proměnlivého počasí (také v tom měl pravdu).
V roce 1990 se po přednášce vsadil se svými kolegy, že ještě ten rok, nebo jeden z následujících dvou, bude teplotně rekordní – za devět měsíců svou sázku vyhrál.
Výčet jeho správných předpovědí, založených na striktně matematických modelech a pozorování, je mnohem delší. Hansen je ale v první řadě vědec. Do výzkumu klimatických změn jej nevehnala vidina zisku Nobelovy ceny. "Popravdě je dost plachý," řekl o něm nedávno jeden z kolegů a Hansenova manželka Anniek k tomu dodala: "Nezačal veřejně vystupovat proto, že by si snad myslel, že je dobrý řečník. A už vůbec proto, že by si to nějak užíval. Prostě zjistil, že je potřeba, aby se ozval."
Bývalý prezident George W. Bush jej několikrát pozval do Bílého domu. Hansen přišel pokaždé dokonale připravený, jeho varovné prezentace se však nesetkaly s velkým ohlasem. Ale ani Barack Obama zatím nejeví o problematiku velký zájem, přestože v kampani sliboval opak.
K námitce, zda je reálné, aby se Amerika zbavila všech tepelných elektráren – byť během dvaceti let –, Hansen říká: "Musíme se zkrátka naučit šetřit. Na světě jsou země, které spotřebují o 50 procent méně energie. Přesně těch 50 procent, které my vyprodukujeme spalováním uhlí."
Na rozdíl od nejrůznějších "popularizátorů" je Hansen profesionál. To on vytvořil před třiceti lety jeden z prvních klimatologických modelů (přezdívalo se mu Model Zero), ze kterého dodnes vychází.
James Hansen (68) Šéf Goddardova institutu pro výzkum vesmíru při NASA. Před třiceti lety vytvořil jeden z prvních modelů pro předpověď klimatických změn. Bojuje hlavně za zavření tepelných elektráren. |
Ve svých osmašedesáti letech nepatří k těm, kteří by na sebe museli za každou cenu strhávat pozornost. Před nedávnem ale na základě výpočtů dospěl k závěru, že na nápravu už lidstvu moc času nezbývá, proto se rozhodl vyjít do ulic.
Množství oxidu uhličitého v atmosféře už podle něj dosáhlo hodnot, které si žádají urgentní akci. Pokud lidstvo nezačne okamžitě jednat a nezbaví se v následujících dvou desítkách let všech tepelných elektráren, varuje Hansen, existuje reálné riziko, že na Zemi dojde ke změnám takového rázu, že už si s nimi nikdo neporadí.
Vyhraná sázka
Hansenův zájem se kdysi upíral jiným směrem, přesněji k Venuši. Po studiích na Iowské univerzitě odešel rovnou k NASA, do Goddardova institutu, kterému dnes šéfuje. Tehdy jako expert na klima na Venuši.
O jiné věci se začal zajímat až v 70. letech, poté, co se začalo mluvit o vlivu člověka na atmosféru (trio chemiků tehdy získalo Nobelovu cenu za to, že dokázali, že chlorofluorokarbony – jinak freony – ničí ozonovou vrstvu). "Uvědomili jsme si, že se nám přímo před očima mění naše vlastní planeta – a to bylo mnohem zajímavější," vzpomíná dnes.
Hansen se tehdy rozhodl využít počítačového programu pro předpověď počasí a s jeho pomocí vypočítat, co se stane, pokud se hodnoty skleníkových plynů v atmosféře kupříkladu zdvojnásobí.
V roce 1981 pak zveřejnil v časopisu Science studii, ve které předpověděl, že v následující dekádě dojde k neobvyklému vzrůstu teplot (a měl pravdu). V téže studii tvrdil, že i devadesátá léta budou teplotně nadprůměrná (ani v tom se nemýlil). A nakonec předpověděl, že na konci tisíciletí se objeví první známky procesu globálního oteplování, a to ve formě nepřirozeně nestálého a proměnlivého počasí (také v tom měl pravdu).
V roce 1990 se po přednášce vsadil se svými kolegy, že ještě ten rok, nebo jeden z následujících dvou, bude teplotně rekordní – za devět měsíců svou sázku vyhrál.
Výčet jeho správných předpovědí, založených na striktně matematických modelech a pozorování, je mnohem delší. Hansen je ale v první řadě vědec. Do výzkumu klimatických změn jej nevehnala vidina zisku Nobelovy ceny. "Popravdě je dost plachý," řekl o něm nedávno jeden z kolegů a Hansenova manželka Anniek k tomu dodala: "Nezačal veřejně vystupovat proto, že by si snad myslel, že je dobrý řečník. A už vůbec proto, že by si to nějak užíval. Prostě zjistil, že je potřeba, aby se ozval."
Bývalý prezident George W. Bush jej několikrát pozval do Bílého domu. Hansen přišel pokaždé dokonale připravený, jeho varovné prezentace se však nesetkaly s velkým ohlasem. Ale ani Barack Obama zatím nejeví o problematiku velký zájem, přestože v kampani sliboval opak.
K námitce, zda je reálné, aby se Amerika zbavila všech tepelných elektráren – byť během dvaceti let –, Hansen říká: "Musíme se zkrátka naučit šetřit. Na světě jsou země, které spotřebují o 50 procent méně energie. Přesně těch 50 procent, které my vyprodukujeme spalováním uhlí."