Vše se seběhlo rychle, v noci na 8. srpna 2008. Ruské tanky přejely ze severu gruzínskou hranici a zahájily největší vojenskou operaci od roku 1994. Tehdy ale zaváděly "ústavní pořádek" na svém území, v severokavkazském Čečensku.
Válku o Jižní Osetii nadále vnímají v Tbilisi jako agresi a porušení mezinárodního práva. Je to jedno z mála tvrzení, na kterém se v Gruzii shodnou téměř všichni. Jak vládnoucí elita v čele se Saakašvilim, tak i různorodá opozice, či část "nepolitické" veřejnosti.
Saakašvili se během týdne, kdy válka trvala, ukázal jako příliš zbrklý, nezkušený a mladý vojevůdce. Během následujícího, poválečného roku zklidnil svůj styl a zahájil boj, ve kterém měl větší šanci vyhrát než v zápase s Ruskem. Boj o politické přežití, o udržení se v roli gruzínského vůdce i po drtivé porážce ve válce.
Zatím se mu to daří a zdá se, že šanci vydržet v prezidentském křesle do roku 2013, kdy mu vyprší prezidentský mandát, přece jen má. A nebojí se ani případného dalšího konfliktu s Ruskem – tedy alespoň podle svých slov: "Ano, budeme se bránit. Ale je to strašlivý scénář," přiznává Saakašvili.
Více o loňském konfliktu mezi Ruskem a Gruzií se dočtete v pátečních LN.