Do Prahy se před vinohradskou nemocnici sjelo mladíka v kómatu podpořit několik desítek jeho příbuzných, na pohřeb dorazilo několik stovek Romů z místní komunity a někteří příbuzní i ze zahraničí.
Na třídenní pohřeb dorazilo maximálně 500 hostí, střízlivým odhadem tak 300 až 400. Většina byla z okolí.
Nejsou to asi Olaši, ti bývají mnohem bohatší, tohle byli fakt obyčejní Romové, kromě několika aut těch úspěšnějších ze zahraničí měla většina samé staré ojetiny. Jsou to snad Calderaši, jako že kotláři, kteří přišli do Rumunska a dělali či spravovali kotle.
Mladíka si místní velice vážili, ale oni o mrtvých mluví vždycky co nejlépe. Byli hrozně otevření a milí, a moc si vážili české pomoci, doktorů, města a všech, že jim pomohli.
Rodina utonulého chlapce čítá asi 11 členů, kteří bydlí v malém domku ve vesnici u Calimanesti. Po celé tři dny tryzny vyhrávala od poledne do noci smuteční muzika, na kterou nikdo nesměl tancovat. Hosté si ani nesmějí podávat ruce na pozdrav kvůli smutku.
Rodina zesnulého nepatří k těm bohatším, i když je vážená, protože Ionův otec, Robinson Dimofte, patří k respektovaným rádcům v romské komunitě sdružující několik okolních vesnic. Prý je také jednim z pěti místních soudců tradičního romského soudu. Ion nebyl žádný princ, ale někteří říkají, že by se jeho otec mohl stát i baronem.
Podle romských tradic pohřeb vyvrcholil průvodem s rakví na valníku ke kostelu a na hřbitov. Při vynášení rakve z domku museli truchlící matku od mrtvého syna odtrhnout. Matka, otec, a jiní nejbližší příbuzní poté celou cestu plakali na valníku.
Ionovi strýcové rozhazovali do průvodu drobné mince. Celou dobu truchlící před průvodem nesli kříž, kohouta a dort s jedinou svíčkou.
Po obřadu v kostele, trvajícím asi hodinu, šel průvod na hřbitov, kam chlapce uložili v rakvi s 50 lei, lahví šampaňského a svatým obrázkem Panny Marie a ukřižovaného Krista.
Dort s jedinou svíčkou drželi nad hrobem, zatímco kněz otevřenou rakev polil červeným vínem a kohout v posledním obřadu figuroval jako obětní zvíře. Přesto ho nakonec odnesli živého. Z dortu posléze dostal každý účastník průvodu kousek.
