Na Operaci Nakam (Odplata) vzpomínal v rozhovoru pro agenturu AFP jeden z posledních přeživších účastníků Chaim Miller.
"Působili jsme na jihu Rakouska ve dnech, které následovaly po skončení války," vzpomíná ve svých 88 letech Izraelec vídeňského původu, kterého agentura zastihla po telefonu v kibucu nedaleko Jeruzaléma, kde žije.
"Byli jsme členy Židovské brigády britské armády se sídlem v italském Tarvisiu, nedaleko rakouských hranic. Jugoslávští partyzáni nám dali seznamy nacistických zločinců, tak jsme se je ve skupinkách po třech vydali tajně hledat," říká pamětník.
Fotografie z filmu Quentina Tarantina Hanebný pancharti
"Nejdříve si mysleli, že mají co do činění s anglickou vojenskou policií. Byli z toho pěkně vykulení, když jsme jim ukázali své Davidovy hvězdy. Ale pro ně bylo už pozdě. Odvedli jsme je do lesa na italské straně hranice, "vyslýchali" jsme je asi půl hodiny, a pak jsme jim vysvětlili, že musí pykat. Pak už navždy zůstali v tom lese," konstatuje Miller.
"Účastnil jsem se několika takových akcí a podobným způsobem fungovalo více takových skupin," zdůrazňuje pamětník.
Cvičili jsme v uniformách Werhmachtu, vzpomíná Miller
Historici se nemohou shodnout na počtu poprav vykonaných v rámci této operace, kterou měl na starost budoucí náčelník generálního štábu izraelské armády Chaim Zaskov. Čísla se pohybují mezi 100 až 300 popravenými.
Chaim Miller se narodil roku 1921 ve vídeňské dělnické čtvrti. Po anšlusu Rakouska emigroval do Palestiny. Jeho rodiče, kteří zůstali ve Vídni, zemřeli během holocaustu. V Palestině vstoupil Miller do jednotek tajné židovské armády Hagana.
Konkrétně šlo o "Německou brigádu", která byla složená ze čtyřiceti německy mluvících židů árijského vzezření. Pokud by Afrika Korps Erwina Rommela ohrožoval půl milionu židů žijících v tehdy britské Palestině, bylo jejich cílem proniknout do německého zázemí.
Fotografie z filmu Quentina Tarantina Hanebný pancharti
"Abychom se připravili, cvičili jsme v poušti jako perfektní němečtí vojáci s jejich zbraněmi, uniformami a dokonce s popěvky Werhmacht," vzpomíná Miller.
Touha po odplatě
Rommelovou porážkou v srpnu 1942 však projekt přestal být aktuální. Většina členů "Německé brigády" však vstoupila v rámci Židovské brigády do britské armády a v roce 1945 uskutečnila Operaci Nakam. "Hnala nás touha po odplatě. Věděli jsme, že by naprostá většina kriminálníků z jednotek SS utekla spravedlnosti," shrnuje Miller.
Historik Winfried Garscha z Centra pro dokumentaci rakouského odboje (DÖW) ve Vídni potvrdil AFP, že "pokud shrneme všechny typy soudů, bylo na konci války odsouzeno, ať už v Rakousku, v Německu, nebo v Itálii, maximálně deset až 15 procent pachatelů nacistických zločinů".
Když se však o probíhající odplatě doslechl britský generální štáb, přemístil v létě 1945 Židovskou brigádu do Nizozemska.
Zatím však v Německu připravovala jiná židovská skupina vlastní odvetnou operaci. V jejím čele stál Litevec Abba Kovner, který chtěl rozpoutat "odplatu o rozměrech holocaustu", s šesti miliony mrtvými Němci, bez rozlišování mezi vojáky a civilisty.
Jeho velmi pokročilý plán na otrávení pitné vody v Hamburku a v Norimberku v prosinci 1945 selhal na poslední chvíli, když ho oznámili židovští činitelé, kteří jej považovali za scestný a poškozující rodící se stát Izrael.
Kovner se tedy pokusil alespoň otrávit arsenem chléb podávaný 3000 uvězněným příslušníkům jednotek SS poblíž Norimberku v dubnu 1946. Z důvodu použití nedostatečné dávky však vězni utrpěli pouze zažívací potíže.
