Čecha občas napadne, zda se Irové přou o téže Lisabonské smlouvě, kterou naši senátoři napadli u Ústavního soudu. "Ne Evropě bossů – za skutečnou sociální spravedlnost," hlásá plakát jakéhosi protiválečného hnutí vyzdobený fotomontáží nacisticky vyhlížejících vojáků s evropskou vlajkou. Údajná militarizace Evropy je jen jedním z nečekaných témat. Další jsou potraty, jejichž legalizaci prý hodlá Irsku EU vnutit spolu s privatizací školství a zdravotnictví.
K hlasování proti Lisabonu vyzývají z plakátů i dublinští taxikáři. Město prý vydává stále nové licence, takže je těžké se uživit, vysvětluje mi jeden z nich. A unii označuje za nedemokratickou – rozhodují tam lidé, které nikdo nevolil a nemůže odvolat. Souvislost mezi licencemi a smlouvou ovšem není zřejmá.
Pro zastánce Lisabonu je asi větší překážka, že smlouvu prosazuje nejméně populární vláda v historii Irské republiky. Nejčastějším slovem na plakátech prolisabonského tábora je "Jobs". Ale ve smlouvě samotné nic, co by mělo snížit irskou nezaměstnanost, není – a jak chce o ekonomické prospěšnosti Lisabonu přesvědčit lidi vláda, která je do současné ekonomické krize přivedla?
Pro Brigid Laffanovou, profesorku evropských studií na dublinské University College, která je předsedkyní iniciativy Ireland for Europe, je právě změněný ekonomický kontext velké plus. "Jistota, že Irsko je součástí Evropy, je nesmírně důležitá pro důvěru investorů," říká. Socialistické argumenty na plakátech prý nemají velkou rezonanci, většina Irů má americké či nadnárodní společnosti ráda.
Kampaň je tvrdší než vloni
Do kampaně se také vložili dva významní byznysmeni, ředitel irské pobočky Intelu, největšího zaměstnavatele v zemi, John O’ Hara a šéf aerolinek Ryanair Michael O’Leary. Oba ovšem mají důvod být zadobře s Bruselem, který může jejich podnikání ovlivnit. Komise například rozhoduje o pokutě pro Intel ve výši přes miliardu eur. Profesorka Laffanová ale doufá, že angažmá byznysmenů kampani pomůže – O’Leary "je sice polarizující, ale aspoň o něm všichni vědí, že nemá rád vládu," pochvaluje si.
Nezavání argument, že by Irsko odmítnutím Lisabonu přišlo v Evropě o vliv, vyhrožováním? "Nejde o to, že by vás někdo potrestal," volí profesorka pečlivě slova, "ale malá země je pak méně relevantní. Když se dohaduje něco důležitého, rozhoduje postavení a kontakty. A malá země by neměla být zdrojem systémového problému, který není rozumný. Nechci, aby Irsko bylo takovou zemí."
Současná kampaň je tvrdší než ta před rokem, kdy se příznivci Lisabonu nechali ukolébat průzkumy. Dnes jsou sebevědomější, ale profesorka Laffanová uznává, že kampaň je nepříjemná – něco takového prý nezažila od referenda o právu na ochranu nenarozeného života v roce 1983. A to ještě prakticky nikdo neotevřel téma imigrace.
Vnázorech na Lisabon totiž existuje socioekonomický předěl – méně kvalifikovaní pracující cítí, že jim dělníci z nových členských zemí unie ubírají práci. Za nejdůležitější ale považuje, aby v Irsku nezvítězily extrémní názory ani zprava, ani zleva. "A nechci dopřát vítězství lidem, kteří neponesou odpovědnost za následky a neprosadí se v normální politice," dodává Brigid Laffanová v narážce na Declana Ganleyho.
Tento irský milionář vedl loni velmi masivní kampaň proti Lisabonské smlouvě. A uspěl. Irové před šestnácti měsíci smlouvu v prvním referendu odmítli. Povzbuzen tímto úspěchem kandidoval se svým hnutím Libertas i letos do Evropského parlamentu. Tam ale drtivě prohrál a nechal se slyšet, že nové irské kampaně se účastnit nebude. Nakonec mu to ale nedalo. Nicméně, dnes již nemá takové finanční prostředky jako tehdy, a tak je jeho kampaň mnohem méně viditelnější. A jak navíc ukazují poslední průzkumy, odpůrce Lisabonu čeká debakl: pro smlouvu by hlasovalo 55 procent voličů, proti pak 27 procent dotázaných.
