První překvapení tureckého diplomata čekalo hned zpočátku, když na místě čekaly televizní kamery. Jenže to horší mělo teprve přijít. Izraelci si Celikkola "vychutnali" a ještě se tím chlubili. "Všimněte si, že sedí níž než my. A že na stole je jen izraelská vlajka a že se nesmějeme," procedil prý Ajalon směrem k izraelským kameramanům. A tureckému velvyslanci údajně ani nepodal ruku.
To vše mělo mít symbolický charakter. Izraelci si totiž už delší dobu stěžují, že jsou sami znevažováni v turecké televizi. Poslední příčinou jejich stížností byl film o izraelských agentech obchodujících s dětmi. Loni to byl zase seriál, v němž izraelští vojáci zabíjeli malé Palestince. VÍCE O PŘÍPADU ČTĚTE ZDE
Jenže ponížení tureckého diplomata nebylo událostí, která ze stránek novin a paměti zmizí tak rychle, jak se tam objevila. A hlavně: nejde jen o nějaká urážlivá gesta.
Gaza jako rozbuška
Ve hře je totiž izraelsko-turecké spojenectví – komplikovaný, ale pro Blízký východ i okolní svět klíčový strategický svazek. Příhoda s diplomatem je totiž jen další z mnoha trhlin, které se v tomto dlouholetém a tajnostmi opředeném partnerství v poslední době objevily. A tratit na tom mohou obě strany. To si uvědomují především Izraelci – Turecko je pro ně branou do muslimského světa, důležitým vojenským partnerem ve stále nepříliš přátelském regionu a v neposlední řadě i zprostředkovatelem v jednáních se Sýrií (byť se už rok na tomto poli nic neděje).
Včera se proto izraelská vláda pokusila ponížení tureckého velvyslance "vyžehlit". Ankara žádala omluvu a vyhrožovala stažením Celikkola z Izraele. Ajalon nejdřív slíbil, že se nic takového opakovat nebude, slovu "omluva" se ale vyhnul. Později se k tomu ale odhodlal: "Neměl jsem v úmyslu Vás osobně ponížit a omlouvám se," citovaly včera večer agentury z dopisu zveřejněného izraelskou vládou. Turecká strana to obratem označila za "očekávanou, požadovanou odpověď".
Pro izraelského premiéra Benjamina Netanjahua to nebyla příjemná záležitost. Jak se totiž zpětně ukázalo, o nápadu s ponížením tureckého velvyslance dopředu nevěděl. Nejspíš za tím totiž stál Ajalonův nadřízený, ministr zahraničí Avigdor Lieberman.
Zatímco ještě před pár lety obě země pořádaly společná letecká cvičení, vyměňovaly si citlivé zpravodajské informace a libovaly si ve společném tlaku na Sýrii, atmosféra se začala v poslední době měnit. Jednou z příčin je, že u moci v Ankaře jsou politici s kořeny v islamistickém hnutí, kteří se čím dál víc poohlížejí po jiných blízkovýchodních spojencích – mimo jiné i Íránu.
Tou hlavní rozbuškou se ovšem stal izraelský vpád do palestinského pásma Gazy uskutečněný před rokem. O podrážděné reakci v Ankaře nejlépe svědčí již notoricky známá věta, kterou nedlouho poté turecký premiér Recep Tayyip Erdogan vmetl do tváře svému tehdejšímu protějšku Šimonu Peresovi během ekonomického fóra v Davosu: "Však vy dobře víte, jak zabíjet lidi." K alespoň drobné nápravě pošramocených vztahů by mohlo dojít již tento víkend, kdy je v Ankaře očekáván izraelský ministr obrany Ehud Barak. Tedy jestli nebude návštěva zrušena.
To vše mělo mít symbolický charakter. Izraelci si totiž už delší dobu stěžují, že jsou sami znevažováni v turecké televizi. Poslední příčinou jejich stížností byl film o izraelských agentech obchodujících s dětmi. Loni to byl zase seriál, v němž izraelští vojáci zabíjeli malé Palestince. VÍCE O PŘÍPADU ČTĚTE ZDE
Jenže ponížení tureckého diplomata nebylo událostí, která ze stránek novin a paměti zmizí tak rychle, jak se tam objevila. A hlavně: nejde jen o nějaká urážlivá gesta.
Gaza jako rozbuška
Ve hře je totiž izraelsko-turecké spojenectví – komplikovaný, ale pro Blízký východ i okolní svět klíčový strategický svazek. Příhoda s diplomatem je totiž jen další z mnoha trhlin, které se v tomto dlouholetém a tajnostmi opředeném partnerství v poslední době objevily. A tratit na tom mohou obě strany. To si uvědomují především Izraelci – Turecko je pro ně branou do muslimského světa, důležitým vojenským partnerem ve stále nepříliš přátelském regionu a v neposlední řadě i zprostředkovatelem v jednáních se Sýrií (byť se už rok na tomto poli nic neděje).
PolopartneřiZačátek historie spojenectví mezi Izraelem a Tureckem se většinou datuje do 90. let, konkrétně k historické návštěvě tehdejší turecké premiérky Tansu Cillerové v Izraeli v roce 1994. |
Včera se proto izraelská vláda pokusila ponížení tureckého velvyslance "vyžehlit". Ankara žádala omluvu a vyhrožovala stažením Celikkola z Izraele. Ajalon nejdřív slíbil, že se nic takového opakovat nebude, slovu "omluva" se ale vyhnul. Později se k tomu ale odhodlal: "Neměl jsem v úmyslu Vás osobně ponížit a omlouvám se," citovaly včera večer agentury z dopisu zveřejněného izraelskou vládou. Turecká strana to obratem označila za "očekávanou, požadovanou odpověď".
Pro izraelského premiéra Benjamina Netanjahua to nebyla příjemná záležitost. Jak se totiž zpětně ukázalo, o nápadu s ponížením tureckého velvyslance dopředu nevěděl. Nejspíš za tím totiž stál Ajalonův nadřízený, ministr zahraničí Avigdor Lieberman.
Zatímco ještě před pár lety obě země pořádaly společná letecká cvičení, vyměňovaly si citlivé zpravodajské informace a libovaly si ve společném tlaku na Sýrii, atmosféra se začala v poslední době měnit. Jednou z příčin je, že u moci v Ankaře jsou politici s kořeny v islamistickém hnutí, kteří se čím dál víc poohlížejí po jiných blízkovýchodních spojencích – mimo jiné i Íránu.
Tou hlavní rozbuškou se ovšem stal izraelský vpád do palestinského pásma Gazy uskutečněný před rokem. O podrážděné reakci v Ankaře nejlépe svědčí již notoricky známá věta, kterou nedlouho poté turecký premiér Recep Tayyip Erdogan vmetl do tváře svému tehdejšímu protějšku Šimonu Peresovi během ekonomického fóra v Davosu: "Však vy dobře víte, jak zabíjet lidi." K alespoň drobné nápravě pošramocených vztahů by mohlo dojít již tento víkend, kdy je v Ankaře očekáván izraelský ministr obrany Ehud Barak. Tedy jestli nebude návštěva zrušena.
