Podle zdroje z jihokorejské rozvědky si Kim většinu těchto prostředků ukládal ve švýcarských bankách. Když švýcarské úřady začaly zpřísňovat opatření proti praní špinavých peněz, vybrali agenti nejvyššího představitele KLDR tyto peníze v hotovosti a uložili je do peněžních ústavů v Lucembursku.
Prostředky údajně pocházejí z prodeje severokorejských jaderných a raketových technologií, z obchodování s drogami, pojišťovacích podvodů, využívání nucených prací v četných severokorejských gulazích a z falšování zahraniční měny.
"Domnívám se, že je to nejrozsáhlejší praní špinavých peněz v historii organizovaného zločinu, a přitom se cílové adrese těchto fondů nedostalo pozornosti, kterou by si zasloužila," řekl Ken Kató, ředitel organizace Human Rights in Asia.
"Kdyby byly Kimovy tajné bankovní účty zmrazeny, změnilo by to historii. Neměl by na výběr a musel by začít respektovat lidská práva, vzdát se nukleárních zbraní a prosit mezinárodní společenství o uvolnění těchto fondů, protože potřebuje peníze, aby si mohl kupovat věrnost vysoce postavených úředníků," soudí Kató.
Lucemburské fondy
"Někde ve světě jsou bankéři, kteří vydělávají obrovské sumy peněz tím, že skrývají a spravují Kimovy tajné fondy, a přitom téměř devět milionů lidí v Severní Koreji trpí nedostatkem potravin", dodal.
Mluvčí lucemburské vlády uvedl, že všechny transakce týkající se KLDR musejí být v jeho zemi prošetřovány. "Problém je, že na nich není napsáno 'Severní Korea'... Snaží se je skrývat a snaží se smazat co možná nejvíce stop," upozornil.
Podle odborníka na mezinární finanční kriminalitu Petera Lilleye platí Lucembursko za "jednoho z černých koní" bankovnictví. Dokonce prý existují důkazy, že lucemburské banky využívali i libyjský vůdce Muammar Kaddáfí a někdejší irácký diktátor Saddám Husajn.
