Problémy uvízlých pasažérů leteckých linek bych chtěla mít, říká Annika Rosénová, která na Islandu žije na samotě v těsném sousedství ledovcového vulkánu. Největší strach má z nejistoty, kolik sopečného popílku se snese na okolní pastviny. Její situaci přibližuje agentura DPA.
"Jsme odříznuti a nemůžeme autem vůbec nikam. Na západ je 400 metrů cesty rozervaných kvůli povodni. A na východě je kvůli hustému sopečnému popílku tma jak v noci," postěžovala si rodilá Švédka žijící u okraje ledovce Eyjafjalla.
Už jednou musela tento týden se svým mužem a šestnáctiletou dcerou odlehlý statek ve vší rychlosti opustit, a to ve dvě v noci. Úřady varovaly před záplavami.
"Strach máme hlavně z lávového popela," vysvětluje však Rosénová. Přitom nejde ani tak o samotný život, ale o existenční základnu. "Když si popel sedne na louky, musí koně okamžitě pryč, protože fluor v popílku je pro ně nebezpečný," říká. Pokud by spadlo větší množství popela, nemohli by sedláci sklidit seno nezbytné pro zimní krmení.
Když se v roce 1947 probudila Hekla, největší islandská sopka, ležela v okolí půlmetrová vrstva popela. "Něco takového by pro nás bylo opravdu zlé," ví Rosénová. Krátce po 2. světové válce ještě byli spásnými anděly američtí vojáci s lopatovými bagry. "Ale vojáci z Islandu odešli," povzdechla si statkářka, která u ledovce Eyjafjalla žije 18 let.
"V noci spíme dobře, protože se spoléháme na bdělost úřadů," vypráví dále.
Místo přístrojů bílý talíř
Zatímco odpovědná místa na Islandu zkoumají pohyby pod zemí i nad ní s pomocí hypermoderního vybavení, spoléhá se rodina na měřící metodu osvědčenou staletími. Bílý talíř před domem spolehlivě informuje, zda a kolik je ve vzduchu popílku a zda je třeba něco podniknout. Až dosud zůstal bílý.
Dcera sice už nechodí do školy vzdálené 30 kilometrů, ale práce jinak pokračuje v zaběhaných kolejích. Nejhorší je podle matky neprostá nejistota v tom, kde přesně a na jak dlouho ledovcový vulkán zahrozí. "Kdyby opravdu propukl tady na jižním konci ledovce, jak jsme se obávali při evakuaci, strhla by náš statek voda a bahno," tvrdí žena.
Erupce vzbudila u seizmologů vzrušení
Ani experti v 125 kilometrů vzdáleném Reykjavíku nemohou dát Rosénové a zhruba 800 dalším místním obyvatelům odpovědi na nejnaléhavější otázky.
"Může to skončit zcela náhle nebo trvat dva roky, jako při poslední erupci u ledovce Eyjafjalla v roce 1821. Nikdo to neví," připouští německý geofyzik Martin Hensch z vulkanologického institutu na Islandské univerzitě.
Vědec se před rokem přestěhoval z Hamburku do Reykjavíku, protože na Islandu je 30 aktivních sopek. "Pro mou práci je to teď samozřejmě obrovsky napínavé. Proto jsem sem přišel," libuje si Hensch. Teď má hlavní sezonu.
