Kdo by si mohl jít již zítra k britské královně pro pověření sestavit vládu? Ač se to může zdát neuvěřitelné, to nikdo v Británii netuší a neodvažuje se odhadovat.
Voliči v ostrovním království dnes od rána hlasují v těch nejtěsnějších volbách za posledních 20 let. Povede zemi "starý známý", labouristický premiér Gordon Brown, nebo ho nahradí charismatický konzervativec David Cameron? A jak zamíchá kartami další "mladík", liberální demokrat Nick Clegg?
Všichni tři lídři ještě včera celý den křižovali Británii a snažili se přesvědčit nerozhodnuté voliče. Cameron chtěl ukázat, že má odhodlání a energii, proto vedl kampaň i přes noc. "Vím, že tyto volby nebudou snadné, tak bojuji za každý hlas," vysvětloval.
Brown zase sliboval sociální jistoty a odmítal si připustit neúspěch: "Nevzdávám to. Bojuji za budoucnost Británie." A Clegg, nová hvězda voleb, kterého donedávna znal jen málokdo, se snažil odradit voliče jak od labouristů, tak od konzervativců. "Jestliže se do Downing Street číslo 10 dostane David Cameron nebo Gordon Brown, nic se nezmění. A to nemůžeme dopustit," citovala vůdce liberálních demokratů televize BBC.
Hlavní téma? Ekonomika
Co ale konkrétně každý z těchto politiků nabízí? Hlavním tématem letošních voleb se jasně stala ekonomika, kromě ní se ale mluvilo i o přistěhovalectví, misi v Afghánistánu či vztahu země k Evropské unii. Konzervativci chtějí současné ekonomické problémy řešit radikálně – okamžitými škrty. Chtějí se tak urychleně pokusit "zalátat" díru ve státním rozpočtu, která neustále narůstá.
Labouristé chtějí deficit také razantně snižovat, ale až od roku 2011, například zvyšováním daní. Naopak do zdravotnictví, školství a policie by "nalili" mnohem více peněz. Nejdříve ale také plánují dalších 31 miliard liber výdajů na rok 2010/2011 na pomoc ekonomice, aby se vzpamatovala. Okamžité škrty odmítají i liberální demokraté. A jejich recept?
Například seškrtat výdaje na obranu a zvednout daně bohatým. Tématem číslo dvě bylo přistěhovalectví, a to z jasného důvodu. Mnoho Britů totiž velmi znepokojil velký počet přistěhovalců ze střední a východní Evropy, který do země začal proudit po rozšíření Evropské unie v roce 2004. Tento přistěhovalecký "boom" by za normálních okolností nebyl žádným problémem, ale je ekonomická krize a Britové mají strach, že jim přistěhovalci zaberou všechna pracovní místa, a navíc zatěžují sociální systém. "Vláda odhadovala, že přijde 13 tisíc Poláků a nakonec jich byl asi milion," prohlásil během jedné z předvolebních debat David Cameron. Imigraci z EU sice ovlivnit nemohou, jak ale dodal, chce alespoň zavést limity na počty přistěhovalců mimo unii. Clegg ani Brown by současný systém nijak zvlášť neměnili. Labouristé by ponechali v platnosti nynější bodový systém, který povoluje přesídlení jen lidem s potřebnými kvalifikacemi, liberální demokraté by je navíc směřovali do konkrétních oblastí v Británii.
Afghánistán a bruselská karta
Citlivým volebním tématem je i vojenské angažmá v Afghánistánu. Počet britských obětí totiž neustále narůstá. Všechny tři strany se tady shodují: tuto "akci" je potřeba podporovat. Cameron se ale nechal slyšet, že by zřídil určitou válečnou radu, zahrnující i vůdce opozice, která by měla na starosti dozor nad touto stále více nepopulární misí.
V otázce Afghánistánu tedy ostrovní království své spojence ničím nepřekvapí, pokud jde ale o evropskou politiku, výhra konzervativců nejspíš leccos změní. Ještě loni v létě chtěl David Cameron uspořádat, v případě svého vítězství, referendum o Lisabonské smlouvě. Od tohoto nápadu sice upustil, nicméně slibuje, že bude usilovat o návrat některých pravomocí týkajících se sociálních záležitostí a zaměstnanosti z Bruselu zpět do Londýna.
Jenže takové změny by znamenaly "sáhnout" do unijních smluv a poté získat následný souhlas všech členských zemí EU, což nebude vůbec jednoduché a málokomu z evropským lídrů by se do toho chtělo – zvlášť po zkušenostech s Lisabonem. Oproti konzervativcům jsou labouristé i liberální demokraté (Clegg strávil v Bruselu více než deset let) proevropští. I když mají vůči Bruselu své výhrady. Brownova strana například odmítá federalizaci EU a prosazuje rozšiřování unie. Důvod? Oslabení moci Bruselu i postavení zemí, jako jsou Německo a Francie.
Den před volbami bylo nicméně jasné jedno – i když byly za favority volebního klání označováni konzervativci (a potvrdily to i sázkové kanceláře), nejspíš se jim nepodaří získat rozhodující nadpoloviční většinu v parlamentu. Mohla by tedy nastat pro Británii další "přelomová" situace – po 36 letech jí bude vládnout menšinový kabinet. Vyloučena ale není ani taktéž nezvyklá koalice.
Více informací o britských volbách si přečtěte ve čtvrtečním vydání deníku
