Sčítání hlasů odevzdaných v nedělních prezidentských volbách bylo napínavé. Polským prezidentem se deset minut po půlnoci stal Jaroslaw Kaczynski. Po sečtení hlasů z poloviny polských volebních obvodů byl měl 50,41 procent hlasů. V tu chvíli ve štábu jeho protivníka Bronislawa Komorowského začali možná trochu litovat, že otevřeli "malé" šampaňské příliš brzy.
Infarktová situace pokračovala o hodinu později, kdy se malá převaha objevila na straně Komorowského, ale oddechnout si mohl Komorowski až ve dvě deset ráno, kdy další výsledek z 95 procent obvodů ukázal jeho převahu o téměř pět procent, kterou by už nemělo nic ohrozit. Ale ještě v pondělí v půl osmé ráno měly některé polské servery u titulku, dělajícího z Komorowského nového prezidenta nezvyklý otazník.
Profil nového polského prezidentaOsmapadesátiletý Bronislaw Komorowski je svým způsobem typický příslušník polské elity. Historik, původem potomek šlechtické rodiny z bývalého východního Polska, se může stejně jako Jaroslaw Kaczynski prokázat mnohaletým odporem proti komunistické totalitě v řadách Solidarity. V 90. letech byl významným politikem liberální Unie svobody, ale svým rodinným životem, klasickou polskou katolickou rodinou s pěti dětmi se nevymyká pojetí "dobrého křesťana". Maršálek Sejmu nebyl až do své prezidentské nominace nijak výrazným politikem a byl zcela ve stínu premiéra Donalda Tuska, který odmítl z čela vlády přejít do prezidentského paláce. Na svoji "normálnost" vsadil Komorowski i v kampani. Snažil se přesvědčit Poláky, že když zvítězí, bude moci Tuskova vláda v klidu pokračovat v mírných liberálních reformách, které udělaly z Polska jedinou zemi unie, jež se dokázala vyhnout ekonomické krizi. Výběrem levicového expremiéra Marka Belky na post šéfa Národní banky chtěl ukázat, že bude "nadstranickým" prezidentem. Mnozí pozorovatelé však podotýkají, že za týdny kampaně Komorowski nepřesvědčil, že je člověkem, který si zaslouží být prezidentem. A že v neděli Komorowskému dali mnozí Poláci Komorowskému hlasy ne proto, že by chtěli právě jeho. Ale proto, že nechtěli za prezidenta Kaczynského. Luboš Palata |
Komorowski, který je liberál a člen vládní Občanské platformy, bude proevropským, reformy a modernizaci Polska podporujícím prezidentem. Občanská platforma premiéra Donalda Tuska bude moci provádět hospodářské a liberální reformy, které až do nedávna ve Smolensku zahynulý prezidenta Lech Kaczynski blokoval.
Čtěte více: |
Nemá však na to mnoho času – přibližně 500 dní do parlamentních voleb. V nich bude mít Občanská platforma velmi silného soupeře – Jaroslawa Kaczynského a jeho konzervativně-socialistické Právo a Spravedlnost. Téměř 47 % pro Kaczynského v prezidentských volbách byla podle polských komentátorů jen Kaczynského příprava na pochod do premiérského paláce. Paláce, který sice nevypadá tak hezky jako polské varšavské zámky prezidentské, ale je v zemi mnohem důležitější.
A šance má Jaroslaw Kaczynski, který získal dvojnásobek hlasů, než kolik dostávala v průzkumech v posledních letech jeho strana, obrovské. Polským prezidentem nebude. Ale premiérský úřad se mu včera velice přiblížil. Také proto, že Poláci milují ty, kteří dokáží bojovat. A to Kaczynski v prezidentské kampani, po smrti svého bratra dvojčete Lecha, Polákům dokázal.
Vysoká účast
I přes čas dovolených byla volební účast vysoká - podle odhadů skoro 57 procent, což je více než než v prvním kole. Nepotvrdil se tak scénář, podle kterého voliči Občanské platformy - bohatší lidé z větších měst - mohli odjet na dovolenou a hlasovat nejít. Nadprůměrná byla podle ústřední volební komise účast v letoviskách u Baltského moře.
Jaroslaw Kaczynki již porážku uznal a soupeři poblahopřál k vítězství. Musím začít od toho, co žádá dobrý obyčej: gratuluji vítězi, gratuluji Bronislawovi Komorowskému," řekl.
Kaczynski gratuloval vítězi
První kolo, které se konalo před dvěma týdny, vyhrál šéf Sejmu Bronislaw Komorowski. Ve druhém kole už namísto deseti uchazečů o prezidentské křeslo bojovali jen dva nesjilnější kandidáti.
Jaké to je stát v čele Polska si Komorowski už vyzkoušel po letecké katastrofě u Smolenska, kdy z titulu funkce předsedy Sejmu převzal povinnosti hlavy státu.
