Utlačující a vražednou vládu Talibanu, který do konce roku 2008 převzal prakticky úplnou kontrolu nad údolím, vystřídala v loňském roce odvetná operace pákistánské armády, která vypadala, jako by civilisté byli jen okrajovou záležitostí vojenské strategie. To vyhnalo 64 procent obyvatel oblasti Horní Svát z domovů. Do března letošního roku se 90 procent z nich do Horního Svátu vrátilo a zoufale potřebovali pomoc, aby mohli začít znovu normálně žít. Mnozí doufali, že to nejhorší už mají za sebou.
Pákistánská apokalypsa
Podle posledních údajů voda úplně spláchla 54 vesnic. Je to skoro mimo okruh citového chápání - představa, že domy, z nichž vás před rokem vyhnalo násilí a hrůza, a do kterých jste se teprve nedávno vrátili, jsou teď úplně pryč a není po nich ani stopy. A záplavy pokračují, počet obětí už stoupl na 1500 a čekají se další deště. V Pákistánu není provincie, u níž by se předpokládalo, že nebude zasažena.
Na záplavy lze pohlížet odděleně od dvou dalších jezdců pákistánské apokalypsy - Talibanu a armády. Záplavy jsou koneckonců, "přírodní katastrofa" či "boží dílo" (v Pákistánu si většina lidé vybere to druhé).
Nikdo jimi není vinen a nikdo jim nemohl předejít. Je ale pravda, že počet obětí mohl být nižší, kdyby pomoc dorazila rychleji a účinněji. Místo toho se ale objevují nové a nové zprávy o nedostatečné reakci státu na krizi, z níž se navíc většina odehrává v oblasti, která už před záplavami byla místem humanitární katastrofy.
Nejde ale jen o reakci. Velkou roli hraje to, co v posledních několika letech pákistánští novináři označují jako "dřevařskou mafii", která má zvláště silné postavení v oblastech nyní zasažených povodněmi. Coby jedna z nejmocnějších a nejbezohlednějších organizací v Pákistánu se dřevařská mafie angažuje v nezákonném kácení dřeva, což jí vynáší odhadem miliardy rupií ročně; část ze zisku jde podle pákistánských novinářů na uplácení politiků na místní i federální úrovni.
Kácení lesů
Varování před touto mafií pravidelně zmiňují i riziko půdy zbavené stromů, která je náchylnější k záplavám, sesuvům půdy a erozi. Ovšem stejným způsobem, jakým mají hrůzy v Pákistánu tendenci vršit se jedna na druhou, probíhaly záplavy ve Svátu. Nejen že byly nejsilnější v oblastech vydatné aktivity dřevařské mafie, ale navíc nelegálně pokácené stromy ukryté ve stržích, odkud měly být propašovány ze země, vzala voda a ony s sebou nesly zkázu. Ničily mosty, zabíjely lidi a braly s sebou všechno, co jim stálo v cestě.
Panuje přesvědčení, že právě velké množství dřeva oslabilo hráze přehrad i ochranné protipovodňové zdi. Ve hře je ovšem také otázka ošizených staveb, která se vynořila už v roce 2005 při ničivém zemětřesení, při němž se zřítila řada vládních škol. Tehdy se vina skloňovala ve spojení s korupčními praktikami a nedostatkem státního dohledu nad stavebními firmami.
To, že dřevařská mafie údajně podporovala Taliban v době, kdy ovládal údolí Svát, nezmenšilo její vliv na pákistánské politiky. Jediní, kdo se tak mafii příležitostně postaví, jsou místní vesničané, kteří se zbraní v ruce brání své stromy. Tam, kde by měl zakročit stát, je vakuum.
