Ruští novináři nechtějí svobodu. Chovají se jako ovce, tvrdí jejich patron

Ne, Panfilov nebyl a není frontový dopisovatel, nezajímali ho čtenáři. Panfilov se staral o novináře. Bohužel jeho "klienti" byli často i ti, kteří bombardování nepřežili.

Jak přežít v zákopech však nebyla jeho hlavní rada. Panfilov měl

RIZIKOVÉ POVOLÁNÍ * Vraždy novinářů jsou v zemích bývalého SSSR častým jevem. Jen v Rusku jich bylo v posledních dvaceti letech zabito nejméně 60 * Panfilov ale připomíná – ještě víc jich má na svědomí alkohol

větší cíl: donutit novináře z postsovětského prostoru, aby byli svobodní. "Zažil jsem hrozné zklamání," posteskl si nyní pro LN třiapadesátiletý Panfilov během návštěvy Prahy. "Po tolika letech tvrdé práce jsem zjistil, že jsem ruské novináře vůbec nenaučil bojovat za jejich práva, za vlastní svobodu."

Panfilov je mužem mnoha profesí. Je možné o něm říct, že je cestovatel, vědec, publicista, teoretik žurnalistiky, historik či učitel kreslení. Jeho jméno je ale především spojeno s ruským Centrem extrémní žurnalistiky, které zakládal. "Vysvětloval jsem jim, kdy a jak demonstrovat, jak a s kým se soudit, jak se rvát za právo psát pravdu. A oni poslouchali – a pak se zase chovali jako ovce. Ne, nechtějí být svobodní," říká dnes smutně. Skepticky vidí budoucnost ruské žurnalistiky, která je podle něj dnes totálně v područí státu. "Příštích 20 až 30 let nebude dosaženo žádného pokroku v oblasti demokratizace Ruska ani v oblasti dodržování lidských práv," tvrdí absolvent Mezinárodní školy lidských práv v polské Varšavě.