Nevoli Západu neušlo ani zvýšení pravomocí hlavy státu či postavení náboženských menšin. Pod Mubarakem, který ve funkci zažil studenou válku, řadu skutečných válek i četná diplomatická jednání na Blízkém východě, se při nynějších nepokojích kymácí křeslo.
Prezident vládne Egyptu autokratickým stylem od roku 1981. Jeho kritici mu vytýkají, že v zemi na Nilu vůbec nelze hovořit o svobodě slova ani o politické pluralitě. Výtkám Mubarak čelil například v roce 2007 po přijetí kontroverzních změn ústavy, které omezily dohled nad volbami a poskytly větší pravomoci prezidentovi. Obyvatele také sužují rostoucí ceny potravin, nedostatek pracovních míst a chronická korupce. Přes 40 procent Egypťanů živoří pod hranicí chudoby.
Na druhé straně si Mubarak v arabském i západním světě stále udržuje jistou prestiž. Egypt je dlouhodobě jedním z nejbližších blízkovýchodních spojenců USA. V zemi, která je označována za srdce moderního arabského světa, ale prezident naráží na odpůrce jak z řad opozice, tak z islamistických kruhů.
Před několika lety se potýkal s teroristickými útoky proti cizincům.
Podařilo se mu vylepšit infrastrukturu země, zvýšil úroveň zdravotnictví i vzdělání.
Bývalý velitel letectva Mubarak, který je někdy pro svou dlouholetou vládu nazýván Sfingou, je čtvrtým nejdelším vládcem v arabské zemi po libyjském vůdci Muammaru Kaddáfím, ománském sultánovi Kábusovi a jemenském prezidentovi Alím Abdalláhovi Sálihovi a třetím nejdelším vládcem v Egyptě - po faraonu Ramsesovi II., který vládl ve 13. století před naším letopočtem 66 let, a guvernéru Egypta z první poloviny 19. století Muhammadu Alím (43 let).
Mubarak je prezidentem již páté volební období. Do čela státu nastoupil po zavraždění svého předchůdce Anvara Sadata v říjnu 1981. Ihned rázně skoncoval s politickým a ekonomickým chaosem, který v zemi po vládě prezidentů Gamála Abdan Násira a Sadata panoval. Dal propustit politické vězně, povolil činnost politických stran a zahájil ekonomické reformy. V roce 2005 se v zemi konaly první pluralitní prezidentské volby - do té doby byl prezident volen v referendu.
Prezidentovi se do jisté míry podařilo eliminovat násilnosti ze strany radikálních islamistů, proti kterým neváhal tvrdě zakročit (paradoxem je, že sám byl v mládí členem fundamentalistického Muslimského bratrstva). V minulosti se též snažil bojovat proti korupci: v červenci 2002 bylo v největším protikorupčním procesu v zemi odsouzeno do vězení 31 osob, včetně několika bankéřů, podnikatelů a čtyř poslanců Mubarakovy vládnoucí Národní demokratické strany (NDP).
Mubarak vyvedl zemi z mezinárodní izolace. V roce 1989 bylo Egyptu obnoveno členství v Lize arabských států, které bylo pozastaveno po podpisu mírové smlouvy s Izraelem v roce 1979. Podařilo se rovněž normalizovat styky s Ruskem a zachovat dobré vztahy k USA. V době irácké agrese proti Kuvajtu v roce 1991 stál Egypt na straně zemí, jež bránily Kuvajt proti útočníkům, Mubarak ale nesouhlasil s americkým vpádem do Iráku v roce 2003. Časem se stal důležitým prostředníkem v izraelsko-palestinském konfliktu.
Již od mládí to rodáka z nilské delty (4. května 1928 ve vesnici Kafr al-Misilhá) táhlo k armádě a hlavně k letectvu. Po vojenské akademii prodělal výcvik stíhacího pilota, v 60. letech absolvoval Frunzeho vojenskou akademii v Moskvě. Poté se stal jedním z prvních egyptských pilotů nadzvukových stíhaček. Na začátku 70. let, kdy byl vrchním velitelem letectva, se stal egyptským hrdinou během jomkipurské války v říjnu 1973 s Izraelem, kdy řídil úspěšnou ofenzivu leteckých sil. Již v dubnu 1975 si jej ale Sadat vybral za svého viceprezidenta, kterým byl až do jeho smrti v říjnu 1981.
Mubarak, který byl v červenci 1994 na oficiální návštěvě v České republice, přežil nejméně šest pokusů o atentát - naposledy v červnu 1995 na summitu Organizace africké jednoty v etiopské Addis Abebě.
Je ženatý a má dva syny. O mladším Gamálovi se spekulovalo, že by mohl po svém otci převzít moc v Egyptě.
