Státní svátek sice připomíná vznik Rudé armády, ale fakticky je ve společnosti vnímán i jako neoficiální "svátek mužů", svérázný protipól k Mezinárodnímu dni žen.
A tak se opět kladou věnce k pomníkům padlých, vztyčují vlajky, konají přehlídky, pálí dělostřelecké salvy a odehrávají se demonstrace proti zanedbávání ozbrojených sil a jejich veteránů.
"Rusko potřebuje mír, a to znamená, že musíme být silní," napsal prezident Dmitrij Medveděv ve zdravici vojákům na sociální síti Twitter. Prezident také udělil třem dalším městům - Vladivostoku, Tveru a Tichvinu - čestný titul "město vojenské slávy", čímž se seznam rozšířil na tři desítky. Za sovětských dob bylo takto poctěných měst 13.
Den obránce vlastiSvátek se ještě jako Den Rudé armády a námořnictva začal slavit od roku 1922. Po krátké pauze po pádu komunismu jej do kalendáře státních svátků vrátil ještě jako prezident Vladimir Putin ve snaze o obrodu vlastenectví. |
Naopak několik stovek bývalých výsadkářů a dalších veteránů si přišlo k památníku na moskevské Poklonné hoře postěžovat, jak vedení země posledních 20 let ozbrojené síly zanedbává a vojenská moc země upadá. Organizátoři čekali účast až 5000 veteránů, v desetistupňovém mrazu však přišla jen desetina. Proti armádní reformě demonstrovala v centru Moskvy i tisícovka opozičních komunistů.
Prokremelské mládežnické organizace v metropoli svátek oslavily vlasteneckými akcemi v podobě pátrání po nelegálních hernách, potíráním prodeje alkoholu mladistvým či hoštěním policistů koblihami a kávou jako výrazem díků "za nebezpečnou práci při ochraně pořádku".
Na severním Kavkaze si dnes naopak připomínali deportace Čečenců a Ingušů do Střední Asie a na Sibiř, kterými v roce 1944 sovětský diktátor Josif Stalin ztrestal místní obyvatelstvo za údajnou kolaboraci s Němci za druhé světové války. Deportovaní se směli vrátit až po 13 letech, mezitím však polovina z deportovaných podle historiků zahynula.
