Čtěte také |
Blahořečení je formální akt, při němž je určitý člověk prohlášen za blahoslaveného. Papež tím dává svolení, aby se dotyčná osoba stala předmětem kultu. Na rozdíl od svatých se blahoslaveným nezasvěcují kostely.
Cesta ke svatořečeníPřídomku Ctihodný se používá v katolické církvi pro označení významných osob, které dosud neprošly kanonizačním procesem a nebyly prohlášeny za blahoslavené nebo svaté. Další postup záleží na tom, zda byl ctihodný mučedníkem. Byl-li jím, papež pouze vydá prohlášení o mučednictví, které umožňuje beatifikaci, po které mučedník dostává přízvisko blahoslavený a den v církevním kalendáři. Pokud mučedníkem nebyl, je zapotřebí autentického zázraku na jeho přímluvu; jedná se většinou o zázračné uzdravení, jehož objektivitu lze určitým způsobem prokázat. Aby mohl být blahoslavený prohlášen za svatého, je potřeba ještě jednoho zázraku. Prohlášení o svatosti dané osoby je považováno za neomylné, prohlášení o blahoslaveném či ctihodném nikoli. Svatý pak může být předmětem veřejné úcty po celém světě, nikoli pouze v místní diecézi, a dostává také datum v církevním kalendáři platném pro celou církev. |
Aby mohl proces blahořečení vůbec začít, musí od smrti dotyčného uplynout nejméně pět let. Úřadující papež má ale právo nebrat tuto lhůtu v potaz. Jan Pavel II. se stal nejrychleji blahořečeným papežem v dějinách, když tento proces začal jen asi měsíc po jeho smrti z inicativy Benedikta XVI. Ten v prosinci 2009 vydal dekret, jímž Jana Pavla II. prohlásil za ctihodného.
Nejrychleji blahořečený papež
K titulu blahoslavený je potřeba, aby církev uznala, že daný člověk učinil zázrak. V případě bývalého papeže Jana Pavla II. bylo za zázrak označeno vyléčení francouzské řádové sestry Marie Simon-Pierreové, která trpěla Parkinsonovou chorobou. Uzdravila se poté, co se její společnice modlily k Janu Pavlovi II., který v závěru života trpěl stejnou nemocí.
Proces svatořečení sahá v katolické církvi daleko do minulosti. V současné době se jedná i komplikovaný detailní postup. V rané církvi neexistoval žádný oficiální proces kanonizace, kult svatých se šířil v závislosti na veřejné úctě k danému člověku.
Výběr blahoslavených a svatých za pontifikátu Jana Pavla II.V roce 2002 církev prohlásila za svatého Josemaría Escrivá de Balaguera. Španělský duchovní, který v říjnu 1928 založil laickou organizaci Opus Dei (Dílo Boží), jejímž cílem je uplatňování křesťanské víry v každodenním životě. Organizace bývá považována za nejmocnější katolickou lobbistickou organizaci, sdružující elitu věřících. Matka Tereza z Kalkaty byla blahořečena v roce 2003. Řádová sestra s albánskými kořeny zasvětila svůj život nezištné pomoci chudým a nemocným v Indii, kde založila kongregaci Misionářek milosrdenství. Za svůj příkladný a obětavý život získala Nobelovu cenu za mír. Proces blahořečení Matky Terezy zahájil papež Jan Pavel II. pouhý rok a půl po její smrti v září 1997. Prohlášení posledního rakouského císaře Karla I. a uherského krále za blahoslaveného před sedmi lety vyvolalo v Rakousku smíšené reakce. Kritici upozorňovali, že panovník, který vládl od roku 1916 do rozpadu monarchie v roce 1918, byl zodpovědný za nasazení bojového plynu v první světové válce. Podle Vatikánu naopak usiloval o mír, pomáhal chudým a vedl duchovní život. Navíc s osobou císaře, jenž zemřel v exilu v roce 1922, souvisel nejméně jeden zázrak; jeptišce, která se k němu modlila, zmizely křečové žíly. Minulý rok byl blahořečen Jerzy Popieluszko. Kněz a zastánce polského nezávislého odborového hnutí Solidarita byl v říjnu 1984 brutálně zavražděn příslušníky tajné policie. Jeho pohřeb se stal jednou z největších demonstrací proti polskému komunistickému režimu. Pro blahořečení Popieluszka nebylo potřeba, aby učinil zázrak, protože šlo o mučedníka. |
