Květen je v Rusku spojen nejen s pompézní vojenskou přehlídkou na oslavy vítězství ve druhé světové válce, ale také s mnohem méně populárním povinným rukováním do ruské armády. Letos došlo v procesu branné povinnosti ke drobným změnám, které mají zvýšit otevřenost armády vůči veřejnosti a zmírnit negativní aspekty vojenské služby, zejména nechvalně proslulé šikany ("dědovščiny").
Letos poprvé mohou rodiče doprovázet vojáky až do kasáren a vojákům je umožněno používat mobilní telefony. Podle armádního vedení se image armády v očích veřejnosti zlepšuje. "Na základě sociologických průzkumů si v armádě skutečně přálo sloužit až 64 procent vojáků," řekl na nedávné tiskové konferenci plukovník Valerij Kňazev. Podle odborníků ale toto číslo nepřevyšuje 25 procent mladých mužů po dosažení 18 let.
Vojenský korespondent Komsomolské pravdy Viktor Baranec píše, že "mládež je dostatečně informována o poměrech v armádě. Vědí, že bojová cvičení jsou fikce. Vojáci nám píšou do redakce, že střílejí jednou za rok a většinou pracují na stavbách." Způsobů, jak se zbavit vojenské služby, je několik. Někteří na vojnu jednoduše nenastoupí, protože v povolávacím rozkazu nedostali podle zákona všechny potřebné dokumenty (podle ministerstva obrany se jedná až o 7500 osob). Trestních stíhání z důvodů vyhýbání se povinné vojenské službě se proto vede velmi málo, jedná se zhruba o deset až patnáct případů ročně.
Místo vojny studium
Poměrně populární je doktorandské studium. Podle vysoké školy ekonomické na doktorandské studium nastupuje dvakrát více mužů než žen ve věku okolo 24 let, ale ve věku od třiceti let výše je tento poměr obrácený. Dotazovaní studenti často neskrývali, že jejich motivem ke studiu byla snaha vyhnout se vojně. Od podzimu 2010 se ale armáda snažila rekrutovat i doktorandy z několika moskevských škol. Po vlně soudních stížností se jim nakonec podařilo před vojnou zachránit.
"V Rusku se nemůžete spoléhat na to, že s vámi budou jednat podle zákona. Někdo na ministerstvu obrany si vyložil zákon o vojenské povinnosti po svém a zkoušeli do armády vzít i doktorandy, kteří jsou před službou chráněni zákonem," okomentovala to Valentina Mělnikovová ze Svazu výborů vojenských matek Ruska.
V souvislosti s odvodem na vojnu se často hovoří o korupci, ovšem podle Mělnikovové je hlavním problémem spíše vymáhání peněz z branců, kteří by ze zdravotních důvodů stejně neměli být odvedeni. "Z jakéhokoliv člověka, který přichází na vojenský komisariát, se pokoušejí vymáhat peníze v řádu několika tisíc dolarů. Čím více nemocných, tím je tato praxe bezpečnější, protože v případě prověřování prokuraturou se prokáže, že daný člověk skutečně zdravotním standardům neodpovídá, a samotné vymáhání peněz zpravidla nelze prokázat," uvedla Mělnikovová.
"Za poslední tři roky se objevil nový byznys. Existuje celá řada podvodných firem, které nabízejí své služby ve stylu: zaplať šest tisíc dolarů a zůstaneš doma. Lidé platí peníze, ale pak se ukazuje, že dokumenty jsou neplatné. Člověk tak stejně skončí na vojně a mnohdy za ním z těchto firem přijíždějí do kasáren a vyhrožují mu, aby po nich nechtěl peníze zpátky," dodala. Vymáhání přiznávají i oficiální orgány, ačkoliv problém poněkud bagatelizují. "Dohady o korupci jsou zveličené, všechno prochází důkladnou kontrolou, která příležitosti k vymáhání peněz minimalizuje," vzkázal plukovník Kňazev.
ČTĚTE TAKÉ O POMĚRECH V ARMÁDĚ: |
Sloužící vojáky trápí zejména špatná zdravotní situace v kasárnách. "Když jsme připravovali materiály pro vojenskou prokuraturu, zjistili jsme, že 80 procent stížností se týká zdravotních problémů. Nikdo neléčí jejich nemoci, nebo je léčí neefektivně," uvedla k tomu Valentina Mělnikovová.
Co se týče šikany, podle prokuratury počet násilných trestných činů v armádě roste, ale to je spojeno především s efektivnějším vyšetřováním těchto trestných činů. Objevily se mobilní telefony a mladí důstojníci i vojáci už uvažují trochu jinak. Týrání se prý objevuje zřídka. Za hlavní problémy označila členka Svazu výborů vojenských matek Ruska "bití, nadávky a vymáhání peněz i ze strany důstojníků". Rodiny vojáků to trpí, pokud sumy nepřevyšují zhruba 5000 rublů (3000 korun). "Skoro vůbec se bohužel nemluví o sebevraždách mladých důstojníků, ke kterým se nadřízení mnohdy chovají stejně jako k vojákům," doplnila Mělnikovová.
Poslední skandál se odehrál nedávno, když mladého důstojníka, který měl na starosti generátory na radarové stanici, nutili připisovat větší množství benzinu a finančních výdajů. Náčelník pak tento benzin prodával. Jeho zástupce se s tímto mladým důstojníkem záměrně pohádal, podstrčil mu pistoli a on se zastřelil.
Armádní velení je ovšem přesvědčeno, že snížením povinné vojenské služby ze dvou na jeden rok se problém se šikanou prakticky vyřešil. Podle plukovníka Kňazeva se jedná většinou "o ojedinělé případy špatných vztahů mezi vojáky".
Řešení? Profesionální armáda
Podle mínění řady vojenských expertů i státních představitelů je profesionální armáda v budoucnu nikoliv jen řešením mnohých problémů, ale přímo nevyhnutelnou nutností. Volání po ní není v Rusku ničím novým a revolučním. Hovořilo se o tom již mnohokráte předtím, ale vždy byl celý proces zastaven na samém počátku.
Jak prohlásil vojenský expert Alexandr Golc, Rusko nemá jinou možnost, než přejít na profesionální armádu. "Demografická situace se bude ještě řadu let zhoršovat a již teď je bojeschopnost branců téměř na nule. Ministerstvo obrany v tomto směru přechází z jedné krajnosti ke druhé. Před čtyřmi měsíci bylo řečeno, že se armáda bude spoléhat zejména na brannou povinnost, a v dubnu zase, že branci budou tvořit pouze okolo 15 procent sloužících vojáků," dodal Golc.
Na profesionální armádu ovšem nejsou peníze. Část vojáků skutečně slouží jako tzv. kontraktnici na základě smlouvy, ale "za 8-9 tisíc rublů (okolo 5 tisíc korun) nikdo ze skutečných odborníků s nějakou specializací či vysokými morálními, psychologickými a fyzickými kvalitami sloužit nepůjde," doplnil další vojenský expert Viktor Litovkin. Podobný názor zastává i Alexandr Chramčikin z Institutu pro vojenskou a politickou analýzu. Jak uvedl, dnešní "kontraktnici" jsou lidé, kteří se nebyli schopni uchytit v normálním životě - většinou mladíci s nízkým stupněm vzdělání z nízkopříjmových rodin, zpravidla neschopní pracovat se složitou moderní technikou.
