"Na začátku jsem měla průjem, ale jinak se mi dařilo dobře. Už tehdy jsem se ale držela daleko od dětí a velmi dbala na mytí rukou. V nemocnici jsem ještě nebyla," popisovala 41letá právnička listu Süddeutsche Zeitung to, jak u ní začala nákaza střevní bakterií EHEC.
"Po dvou dnech to ale bylo horší. Žaludečních křečí jsem se nemohla zbavit. Můj muž mě odvezl na univerzitní kliniku v Hamburku Eppendorfu," pokračovala. Své jméno žena, žijící v blízkosti Hamburku, nechtěla prozradit, aby její rodinu neobklopoval nepříjemný rozruch, ve svém líčení ale byla docela podrobná. Lékaři v nemocnici podle ní byli velmi milí, i když se neustále omlouvali za zmatek.
ČTĚTE TAKÉ: |
"Já jsem ale chaos nepociťovala," uvedla dále podle německého deníku matka tří dětí. Přijímací oddělení podle ní lékaři zřídili v jakýchsi kontejnerech stranou hlavní budovy na zelené louce: "Odtud jsem byla znovu poslána domů, protože mé krevní hodnoty ještě byly v pořádku." V dalších dnech jí ale bylo již velmi špatně a nemohla v sobě nic udržet: "Tentokrát si mě v nemocnici ponechali."
Žena byla přijata na dvoulůžkový pokoj na izolovaném oddělení, které bylo speciálně vyklizené pro pacienty s nebezpečnou bakterií. Den ode dne zde přibývalo nemocných. Základem její léčby byly infuze, dostávala také prostředky tišící bolest, když si o ně požádala. Často jí měřili krevní tlak a teplotu. K jídlu zprvu byly pouze suchary a heřmánkový čaj. Později pak vývar a bramborová kaše.
Ještě v nemocnici ji také navštívili experti z Institutu Roberta Kocha a vyptávali se, co všechno jedla. Mimo jiné si přitom vzpomněla, že dva dny předtím, než se u ní projevily první symptomy, měla salát se zeleninovými klíčky. V nemocnici strávila jeden týden. Od té doby je ale v domácí karanténě. "Bydlím v našem pokoji pro hosty pod střechou a mám vlastní toaletu," podotkla.
Hranice v půlce schodů
"Jsem nahoře a moje rodina jen dole," dodala vzápětí. Jídlo jí rodina pokládá do půlky schodů: "Zde si ho také vyzvednu. Nemáme žádný osobní kontakt." Děti prý rychle pochopily, že hranice leží v půli schodů. Samy jsou ostatně v karanténě a nechodí do školy. Žena dům opouští jen ve chvíli, když jsou pryč. Vezme si ochranný plášť a jde se projít do lesa, aby stimulovala svůj krevní oběh. Od lidí si ale raději drží odstup. Přece jen by se od ní mohli nakazit, má totiž strach, že ve svém těle stále nebezpečnou bakterii má.
Jinak se jí ale daří již dobře. Je pouze trochu roztřesená, ale žaludeční křeče a teplota jsou pryč. Navíc je vděčná, že nedostala nejhorší variantu choroby, která může končit i selháním ledvin. "Naštěstí u mě nikdy nepanovaly obavy, že by mi již nepracovaly ledviny. Neměla jsem ani žádné neurologické výpadky," řekla. Její rodina zeleninu a ovoce nadále jí, ale pouze vařenou, včetně hrušek nebo jablek. "I když je to trochu paranoidní," posteskla si listu.
