V 80. letech studoval v sousedním Bělorusku na Minské univerzitě žurnalistiku. Dokonale se naučil rusky a studium ukončil s červeným diplomem. V roce 1993 se Nigerijec Sunday Adeladža přesunul na Ukrajinu. Přijel ale ne jako novinář, nýbrž jako specialista na vzácná africká dřeva. Ani to ale nebyl ten správný byznys. Atak se přeškolil na kněze. Založil církev „Slovo víry“, později přejmenovanou na „Poselství blahoslaveného carství božího všech národů“.
S využitím svých famózních rétorických a hereckých schopností dokázal zhypnotizovat dav a uvést ho do takového transu, že ho poslouchal jako smyslů zbavený. Adeladža je zkrátka dokonalý manipulátor, ale i slušný obchodník.
Dokonalý manipulátor
Svých neobyčejných schopností nicméně využíval nejen ve vlastní prospěch, ale dopřával zisk i svým věrným věřícím. Založil s několika přáteli společnost King’s Capital a vysvětlil svým posluchačům, kteří mu bezmezně důvěřovali, že umí zhodnotit jejich peníze lépe než „zlodějské“ banky. Navíc v jeho organizaci figurovaly i osobnosti veřejně známé a vážené, například starosta Kyjeva Leonid Černoveckyj. Za poměrně krátkou dobu nashromáždil Adeladža neuvěřitelných 52 milionů hřiven, tedy 6 a půl milionu dolarů. Dnes se o ně hlásí 612 obelhaných lidí. V pondělí bylo ukončeno vyšetřování a 13. září čeká čtyřiačtyřicetiletého Nigerijce soud.
Řada lidí ale Adeladžovi stále důvěřuje a celou věc pokládá za nedorozumění. Mnozí z nich mu dali přednost před tradičním pravoslavím a nechtějí si připustit, že naletěli. Někteří ho dokonce pokládají za apoštola, božího posla, téměř nadpřirozenou bytost. I ti, kteří v něm vidí jen zloděje, uznávají, že zachránil spoustu zoufalých lidí. Jeho církev se totiž starala i o notorické alkoholiky, narkomany, prostitutky a děti ulice. Adeladža jim skutečně pomohl změnit dosavadní život a z některých se nakonec stali spořádaní občané.
Ruštinou ovládal davy, obvinění chce přeložit
Ukrajinský filozof Viktor Jelenskyj objasňuje neuvěřitelný úspěch afrického novináře také tím, že nesliboval žádné blaho až po smrti, ale „tady a teď“. Šikovně spojil touhu obohatit se materiálně a duchovně. Pod patronací jeho církve si věřící otevřeli 700 soukromých firem na celé Ukrajině a mnohé z nich dodnes prosperují.
Také proto začali jeho stoupenci shromažďovat podpisy pod petici za jeho osvobození. Obsahuje příběhy 500 osob, kterým tento muž zachránil život. Navíc se k církvi hlásí noví stoupenci. Sám Adeladža se tváří nechápavě. A nejen proto, že požaduje veškerá obvinění přeložit do svého jazyka joruba, ačkoliv s pomocí ruštiny ovládal davy. Prý neví, proč někomu vadí, že kromě klubu milionářů založil v Kyjevě veřejnou jídelnu pro narkomany a alkoholiky...
