Poté co parlament odmítl schválit návrh na zvýšení pravomocí záchranného fondu eurozóny, s nímž vláda spojila důvěru, se Radičová zřejmě stane předsedkyní slovenské vlády s druhým nejkratším mandátem. Kratší čas stál v čele slovenského kabinetu už jen Jozef Moravčík v roce 1994.
ČTĚTE VÍCE: |
Slovenská demokratická a křesťanská unie-Demokratická strana (SDKU-DS), jejíž kandidátku Radičová vedla, skončila v loňských parlamentních volbách na druhém místě s velkou ztrátou na vítězný Směr-Sociální demokracii tehdejšího premiéra Roberta Fica. Do čela vlády Radičová ale přesto nastoupila, protože Ficovi se nepodařilo vytvořit vládní koalici, jež by disponovala většinou v parlamentu.
Křehká koalice
Středopravá koalice SDKU-DS, Křesťanskodemokratického hnutí (KDH), strany Most-Híd a liberálů ze strany Svoboda a Solidarita (SaS) se od samého počátku potýkala s vnitřními problémy. Dokonce ještě předtím než kabinet dostal důvěru parlamentu, hrozila mu ztráta parlamentní většiny, neboť čtyři poslanci z hnutí Obyčejní lidé hrozili odchodem z poslaneckého klubu strany Svoboda a Solidarita, na jejíž kandidátce se do parlamentu dostali.
Křehkost slovenské vládní koalice se ale projevila zejména při opakované volbě generálního prokurátora. Iveta Radičová dokonce musela pohrozit demisí, aby vládní poslanci v tajné volbě nepodpořili tehdejšího prokurátora Dobroslava Trnku.
Odstoupením z funkce Radičová hrozila znovu letos na jaře. Důvodem byl spor s jejím stranickým kolegou a ministrem financí Ivanem Miklošem o setrvání šéfa Daňového ředitelství ve funkci. Předsedkyně kabinetu jeho odchod požadovala kvůli pochybnému pronájmu budovy. Mikloš naopak postup šéfa úřadu a zároveň svého osobního přítele obhajoval. Šéf Daňového ředitelství Miroslav Mikulčík nakonec oznámil, že křeslo opustí sám.
Iveta Radičová
|
Od samého začátku sypala písek do koaličního soukolí rovněž aktuální krize eura. Právě hlasování o zvýšení pravomocí fondu na pomoc zadluženým zemím eurozóny nakonec způsobilo pád vlády. Nešlo přitom o blesk z čistého nebe; o možném rozpadu rozhádané koalice se začalo veřejně hovořit už počátkem září. Tehdy dala liberální vládní strana Svoboda a Solidarita jasně najevo, že návrh nepodpoří, a svou hrozbu nakonec splnila.
Bodovala i v prezidentské volbě
Ztrátou důvěry parlamentu se po roce a čtvrt uzavírá jedna kapitola působení Ivety Radičové ve vrcholné politice. Do jejích nejvyšších pater se poprvé dostala v říjnu 2005, kdy jí tehdejší pravicový premiér Mikuláš Dzurinda (SDKU-DS) nabídl vedení resortu práce a sociálních věcí. Členkou vlády byla do července 2006, kdy se moci ujal levicový kabinet Roberta Fica.
Po odchodu z ministerstva se Radičová z politiky nestáhla. V barvách SDKU-DS byla v červnu 2006 zvolena poslankyní a výrazně o sobě dala vědět na jaře 2009 kandidaturou na prezidentskou funkci. Jako první žena v historii Slovenska se dostala do druhého kola přímé volby, v němž podlehla Ivanu Gašparovičovi.
Poměrně vyrovnaný souboj, který Radičová s Gašparovičem svedla, přiměl řadu členů SDKU-DS k úvahám, zda by populární profesorka nemohla nahradit kontroverzně vnímaného Mikuláše Dzurindu v čele strany. Pouhé dva týdny po prezidentských volbách však Radičová hlasovala za kolegyni, která nestihla doběhnout k hlasovacímu zařízení. Radičová tak porušila pravidla volby a zákonodárný sbor opustila.
Po odchodu ze sněmovny se zdálo, že politická kariéra Ivety Radičové skončila. Obrat nastal loni v únoru, kdy premiér Robert Fico obvinil SDKU-DS z korupce a praní špinavých peněz. Předseda strany Dzurinda se následně vzdal pozice volebního lídra a ve vnitrostranických primárkách si členové SDKU-DS vybrali za volebního lídra právě Radičovou.