Z izraelské strany zaznívalo, že šlo o dryáčnické zneužití dezorientovaného a zesláblého zajatce. Nesouhlasné hlasy se ale paradoxně ozvaly i v Egyptě - se Šalitem prý neměla vůbec mluvit. Amínová nyní vysvětluje, jak to s právě propuštěným izraelským vojákem bylo.
LN Byla jste za rozhovor se Šalitem kritizována. Myslíte, že byl schopen odpovídat?
Když jsem Šalita uviděla, vypadal strašně unaveně a podvyživeně. Byl ještě hubenější než na fotkách, co jsem viděla, a byl pobledlý. Měl slabý hlas a zdálo se, že mu dělá potíže se soustředit. Zároveň ale byl v povznesené náladě, těšil se domů, až uvidí svoji rodinu.
VÍCE O KONTROVERZNÍM ROZHOVORU: |
LN Jak vlastně k tomu rozhovoru došlo? Pomohla s tím egyptská vláda?
O rozhovor jsem požádala už dřív. Žádost putovala k (egyptskému) ministrovi informací, který slíbil, že se to pokusí společně s armádou zařídit. Nebyla jsem si vůbec jistá, že se to povede. O pár dní později mi volal do Vídně s tím, abych přijela, že tady možnost rozhovoru je. Hned po návratu jsem zamířila do Rafahu (hraniční přechod mezi Egyptem a palestinským pásmem Gazy - pozn. red.). Tam jsem se potkala s představiteli rozvědky, kteří mi řekli, abych čekala na přechodu v Rafahu druhý den v šest hodin ráno. Byla jsem tam a v půl jedenácté dopoledne se se Šalitem setkala.
Šahíra Amínová
|
LN A nebylo cílem rozhovoru i zdůraznit egyptskou roli při Šalitově propuštění?
Moje úmysly byly následující: měla jsem pocit, že v Egyptě i v celém arabském světě nyní panují silné protiizraelské nálady a že je nutné toto napětí zmírnit - tím, že arabskému publiku ukážu, že cenu za tento konflikt platí lidé na obou stranách. Doufala jsem, že Šalit si tím získá soucit, který si zaslouží. Hodně lidí v Egyptě se ale zlobilo, že jsem mu možnost promluvit vůbec dala, že jsem z něj udělala hrdinu. Kéž by se i jiní novináři v našem regionu dokázali zabývat „těmi druhými“. Jen tak může nastat mír. Bez dialogu a komunikace tu pořád budeme mít nějakou bariéru a bude se dařit nenávisti a nedůvěře. A chtěla jsem také, aby Šalit promluvil ke světu, protože obavy o něj měla spousta lidí.
Každopádně musím zdůraznit, že jsem se s ním setkala až po jeho propuštění a poté, co prodělal zdravotní prohlídku u Červeného kříže. A také až poté, co mluvil se svojí rodinou, aby jim řekl, že už je na svobodě a že snad brzy bude doma. Teprve poté jsem do té místnosti vstoupila já. Chvíli jsem s ním mluvila a ptala se ho, jestli chce o svých těžkých prožitcích vyprávět světu. Pokud by odmítl, tak bych ho v žádném případě nenutila. A jestli došlo k nějakému nátlaku za mými zády, tak o tom nevím. Vím jen tolik, že jeden z egyptských armádních představitelů mi řekl, že rozhovor se uskutečňuje na žádost Egypta a nebyl součástí podmínek jeho propuštění. Koneckonců byl už na svobodě a bojovníci Hamásu vyklidili pole. Zůstával tam jen jeden z nich - člen Brigád Izzidína Kásama (ozbrojené křídlo Hamásu, které únos provedlo - pozn. red.), který si náš rozhovor natáčel. Ještě než jsme začali, tak jsem každého včetně něj požádala, aby místnost opustil. Byli jsme z nich oba nervózní.
Šalit salutuje před premiérem Netanjahuem.
LN A jak probíhal samotný rozhovor?
Rozhovor byl odvysílán celý, v nesestříhané verzi. Na záznamu je tak slyšet, jak v arabštině tlumočníkovi říkám, aby některé otázky vynechal, protože Šalit vypadá opravdu vyčerpaně a nechceme ho ještě víc unavit. Během rozhovoru jsem také udělala pauzu a nabídla Šalitovi sklenici vody a sušenky. A pak jsem se ho zeptala, jestli by pro něj nebylo lehčí mluvit hebrejsky a on souhlasil. Začali jsme totiž v angličtině.
LN ... a ta egyptská role?
Je mi opravdu líto, že moje motivy zůstaly nepochopeny. A štvou mě také některé komentáře v izraelských médiích týkající se otázek, které jsem dávala. Ptala jsem se, jak mu je, jestli doufal ve své propuštění, jak na něj zpráva o blížící se svobodě po těch letech zapůsobila a co mu v zajetí nejvíc scházelo. Také jsem se ptala, jak s ním zacházeli a jaké má nyní plány do budoucna. Musela jsem se ale také zeptat, proč podle něj předchozí vyjednávací pokusy o jeho propuštění selhaly a proč tenhle vyšel. To není v žádném případě propagandistická otázka. Jen jsem prostě měla pocit, že tu dohodu se podařilo dojednat egyptské vládě a že si za své úsilí zaslouží pochvalu. Mubárak (svržený egyptský prezident - pozn. red.) jen sliboval a nic z toho nesplnil. A na závěr jsem se musela zeptat i na Palestince, kteří zůstávají v izraelských věznicích - ne všichni mají na rukou izraelskou krev. Ti, kteří ji tam mají, by měli zůstat za mřížemi.
VÍCE O NÁVRATU ŠALITA: |
LN A jakou roli při uskutečnění rozhovoru sehrál Hamás?
Jeho přípravu mezi sebou domlouvali zástupci Hamásu a egyptských bezpečnostních sil. Netušila jsem, že Izrael nic nevěděl. Stejně tak jsem nevěděla, že izraelská vláda měla v úmyslu uvalit na Šalitův případ deset dní po jeho propuštění mediální embargo.
LN A ještě zpátky k průběhu rozhovoru. Jak moc podle vás Šalitovy názory ovlivnilo těch více než pět let, co strávil v zajetí?
Šalit odpovídal upřímně a odvážně. Nebál se, že by mohl skončit opět v zajetí, protože už byl propuštěn. Prohlásil, že by byl rád, kdyby byli všichni uvěznění Palestinci propuštěni, pokud by slíbili, že nebudou proti jeho zemi páchat násilné činy. A dodal, že tentokrát vyjednávaní o jeho propuštění uspělo asi proto, že vztahy Egypta jak s Hamásem, tak s Izraelem jsou teď lepší, než tomu bylo za Mubáraka.
