Jaruzelski: Naše vlast se ocitla nad propastí

Je noc z 20. na 21. srpna 1968. Do ulic Prahy, Brna, Bratislavy a dalších československých měst vyjíždějí tanky. V noci předtím policejní jednotky zatýkají „činitele obrodného procesu“, spisovatele, novináře, představitele rodící se opozice. Vojenská rada pod vedením generála Ludvíka Svobody vyhlašuje výjimečný stav. Pražské jaro končí domácím pučem. Invaze Varšavské smlouvy se nekoná, naše dějiny se píší jinak.
Tak nějak by se v Československu mohla odehrát obdoba „výjimečného stavu“, který Polsko zažilo před třiceti lety.

Právě srovnání s osudem Čechů a Slováků po okupaci vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 je přítomné v polských diskusích o Jaruzelského puči ze 13. prosince 1981. Mnozí ale dodávají, že spíše by příslušelo srovnání s mnohem krvavěji potlačenou maďarskou revolucí v roce 1956.

INFOGRAFIKA: 30 let od puče, který rozdělil Polsko Podívejte se na přehlednou INFOGRAFIKU

S československým rokem 1968 operuje a Budapeští 1956 argumentuje i hlavní postava puče, dnes osmaosmdesátiletý generál Wojciech Jaruzelski. V nejnovější a zřejmě poslední knize „Starší o 30 let“, kterou Jaruzelski, trpící rakovinou, napsal, generál trvá na tom, že výjimečný stav byl nejlepší ze špatných možností.

„Výjimečný stav byl menším zlem, ale i menší zlo je zlem,“ omlouvá se po třiceti letech Polákům Jaruzelski. Zároveň ale tvrdí, že po neúspěšném jednání s předákem Solidarity Lechem Walesou na počátku listopadu 1981 se situace už stala v mnoha směrech neudržitelnou. A že jiná možnost než vyhlášení výjimečného stavu už nebyla možná. Jaruzelski v knize především lituje obětí na životech, ale tady se jeho údaje výrazně liší od pohledu historiků a vyšetřovatelů.

Podívejte se na fotogalerii:

Podle nich v souvislosti s pučem a následným zlomením odporu především stávkujících dělníků a horníků zahynulo téměř sto lidí. Jaruzelski sám ale přiznává šestnáct obětí, z toho navíc je podle něj jeden policista. Nejproblematičtější je ale Jaruzelského předpoklad o hrozící invazi Sovětského svazu do Polska, kterou generál svůj puč vždy odůvodňoval. Přímé důkazy pro toto tvrzení se nenašly, polští historici a vyšetřovatelé naopak uvádí, že se přinejmenším v době puče Moskva k invazi nechystala.

Na druhé straně se dá předpokládat, že Sovětům, kteří měli v Polsku od roku 1945 své vojenské základny, by další polský vývoj směrem od totalitního komunismu k nějaké formě západní demokracie nebyl jedno. A v určitém momentu by se ho pokusili násilně zastavit. Podle tehdejších představitelů Solidarity v čele s Lechem Walesou puč Polsko nejen na téměř deset let zbrzdil na cestě k demokracii, ale i hospodářsky poškodil. Po určité stabilizaci stávkami a chaosem rozpadlého hospodářství se Polsko vrátilo do krize, která skončila prakticky ekonomickým krachem na konci osmdesátých let.

Soud to nestihl

Právě to nemohli Lech Walesa a další Jaruzelskému dlouhá léta odpustit, přestože uznávali jeho zásluhy kolem předání moci na konci devadesátých let. Polsko jako první země střední Evropy začala i díky Jaruzelskému přecházet od komunismu k demokracii. Tvrdý postoj vůči Jaruzelskému změnil Walesa až v posledních letech. „Zlomily ho okolnosti, ve kterých žil,“ uvedl Walesa před pěti lety. Před několika dny šel dokonce do nemocnice popřát těžce nemocnému Jaruzelskému uzdravení. Jaruzelski se v nemocnici podrobuje chemoterapii.

Mnoho Poláků však trvá na tom, že Jaruzelski by měl být za vyhlášení výjimečného stavu ve vězení. Soud s generálem a dalšími členy „junty“ trvá od roku 2008. Letos však soudce Jaruzelského kvůli špatnému zdravotnímu stavu z dalšího jednání vyloučil a jeho stíhání zastavil. Jaruzelského odpůrci včera možná i proto demonstrovali před jeho domem.