V Krasnojarském kraji mrznou desítky ruských vojáků. V noci na středu jeden z nich – Ivan Peremitin – dokonce zemřel. Diagnóza: zápal plic. V kasárnách je maximálně 12 stupňů Celsia a téměř celá jednotka onemocněla. Nedostávali přitom žádné léky. Až poté, co se o případ začali zajímat poslanci místního parlamentu, velitelé šest těžce nemocných, většinou s oboustranným zápalem plic, převezli vrtulníkem do nemocnic. Do věci se už vložil i ministr obrany a dal pokyn celou věc řádně vyšetřit.
ČTĚTE TAKÉ: |
Obrovská zima ale panuje nejen na Sibiři. Evropská část Ruska je už několik týdnů více než 10 stupňů pod dlouhodobou průměrnou teplotou. S tím souvisí i extrémně vysoký tlak, který třikrát během prvního únorového týdně „zlomil“ dosavadní rekord. Podobné počasí má v Rusku trvat ještě nejméně týden. Lidé musí kvůli mrazům často řešit havárie na vodovodním a teplovodním potrubí. Své oběti si už vyžádaly i požáry, které vznikají kvůli nejrůznějším technicky nevyhovujícím ohřívadlům.
Řidič autobusu vysadil chlapce v mrazivé pustině
Někdy si zoufalí lidé i v paneláku zakládají otevřené ohně. Tragicky skončil takový pokus pro obyvatele jednoho domu v Moskevské oblasti. O víkendu tam při požáru zahynulo devět lidí. Z celého domu se zachránila jen osmiletá dívka, kterou otec na poslední chvíli vyhodil z okna, sám uhořel.
Ruská média informují i o trestním stíhání řidiče autobusu z Altaje, který při teplotě minus 36 stupňů vysadil desetiletého chlapce v pustině a nechal ho jít pět kilometrů samotného domů, protože se mu nechtělo do obce zajíždět.
V Moskvě rybaří i za krutých mrazů.
I když obyvatelé Čukotky, Kamčatky či Jakutska jsou na třeskuté zimy zvyklí, tentokrát mrazy přes minus 53 stupňů trvají déle než obvykle. V kolymském Susumanu se stejná teplota drží přes měsíc a popraskalo veškeré potrubí – vedení oblasti přiznává, že je schopno dodávat lidem pouze pitnou vodu. Zahřát se musejí sami.
Tak chladné počasí nicméně vůbec není obvyklé pro jih bývalého SSSR. Například v Tádžikistánu se zima komplikuje i kvůli nedostatku energetických surovin. Proto v celé zemi museli zavřít školy. I během dne se totiž teplota drží na minus 15, což je pro nížinnou část Tádžikistánu velký nezvyk.
Horalé se minus 25 nepodivují a vytápějí si svá tradiční obydlí tak jako před stovkami let – otevřeným ohněm nebo zvláštními ohřívadly na dřevěné uhlí zvanými sandalí. Většina vesničanů je nyní bez proudu, ale vyrovnávají se s tím lépe nežměsta. Metropole Dušanbe strádá chladem, přestože dostává elektřinu přednostně (v ostatních městech má obyvatelstvo proud tak čtyři hodiny denně). Lidé i v panelových domech vytahují ze sklepů tzv. buržujky – malá tenkostěnná kamínka – a vystrkují si improvizované kouřovody z oken a balkonů.
